Zahrada

Megaultramazec s excelentním Luďkem Kopřivou. "Co s váma mám dělat, Borůvka. No řeknětě sám, co s váma mám dělat. Já, já to prostě nechápu. Místo, abyste stál za dva, teď, když pan Mařánek, když pan Mařánek umřel, tak vy si v noci sedíte a snad dokonce i spíte. No řekněte sám, co s váma mám dělat. - Zkuste to se mnou ještě jednou. - Tak pro tentokrát, Borůvka." (06.10.2007)

Jan Švankmajer předvádí to, co mu jde skutečně skvěle. Natočil film, který je spíše podobenstvím, film, který v sobě má ale děj a hlavně skvělou atmosféru, která se místy jeví doslova hororovou, protože nevíte, co může přijít a co se ještě stane. Skvěle herecky a režisérsky zvládnutý krátký film, který si zaslouží připomínat. (10.10.2017)

Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. (16.09.2011)

Pár slov, jeden barák se zahradou, plot z lidí, kompost, jeden pán, jeho žena a jeden host. Nestačí? Ale Švankmajer z toho mála postavil geniální krátký film s velkým emočním a nádrámcovým obsahovým bonusem, který by se nevešel ani do dvouhodinového filmu. Pro mě nejlepší český film všech dob. *** Ve zkratce: Zahrada nemusí být plná stromů a zeleniny. Nejdůležitější je kompost. (26.04.2009)

Malý film délkou, velkofilm obsahem a formou. Švankmajer jinak, než ho známe, bez animací, zato jednoznačně politický ve stylu Československé nové vlny. Mrazivý příběh, který tu někdo vhodně přirovnal k "O slavnosti a hostech", je propracovaný do nejmenších detailů, přeneseně i doslova. František se v autě bleskurychle probere čtyřmi erotickými fotografiemi, než najde fotku své rodiny, a Maruš se začne potutelně hihňat při zmínce o Frantově působení Hradci: důvod, proč se Franta automaticky staví do plotu, je nasnadě... (01.04.2021)