Divoká planeta

Francouzské animované sci-fi realizované v československém studiu Jiřího Trnky? Vé své době zřejmě unikátní koprodukční záležitost svého druhu mě nakonec dokázala zaujmout i svým obsahem, byť přiznám se, že první polovina o láskyplnému vztahu k „zemskému“ človíčkovi na cizí planetě ze strany jeho dětské objevitelky na mě zapůsobila mnohem víc, než později naplno rozvinuta protiválečná myšlenka. Ta má sice rovněž hloubku, ale mi přeci jen připadala zpracována poněkud jednoduchým způsobem a děj v tomto směru bych uvítal mnohem víc propracovaný. Zajímavý futuristický svět tu byl, pěknou atmosféru tomu dotvářela jak nezvyklá psychedelická hudba, tak ty staré české poetické animace, ačkoliv zatímco jednou mi ta animace svou poetikou docela seděla, ve scénách, kdy vedle obyčejných pohyblivých kreslených obrázků došlo i na výraznější vizuální efekty (jakési výfuky, plyny či záření), nemohl jsem se ubránit dojmu, že to stihlo nekompromisně zestárnout i v rovině těch animací. Nevím, možná jen nemám úplně ty správné buňky na vnímání animovaných filmů, abych si mohl takovou Divokou planetu naplno užít. Ztráta času to pro mě určitě nebyla, zážitek na dlouhé vzpomínání však také ne a na víc, než ty nejsilnější možné 3 hvězdičky to zatím úplně nevidím, ačkoliv se snažím. [70%] (19.11.2021)

Příběh originální, ale animace a hudba je pro dnešní generaci zastaralá a neuvěřitelně deprimující. Krátká stopáž a stejně jsem se každou chvíli nudil. Rád bych uvítal, kdyby se někdo chopil remaku do digitální podoby, to by mohlo být hodně zajimavý, určitě bych na to šel, protože by to mohla být pecka :-) (17.05.2012)

Divoká planeta je fantasmagorická podívaná ve francouzsko-československé produkci, takže tu mají otisk naše zlaté české ručičky. Jedná se o trošku zapadlý šperk, který se zřejmě ve své době nemohl zde dočkat ohlasu, zato v Cannes získal cenu. Vypravuje alegorický příběh z dalekého kosmu o rase Draagů, kteří si lidi chovají jako domácí zvířátka. Disponují mnohem vyspělejší technologií a při porovnání ve fyzické velikosti jsou to obři, co nás dokáží cvrnkat prsty jakoby se nechumelilo. Animace a vůbec veškeré nápady jsou velmi bizarního charakteru stimulující naši fantazii. Hudba je pochopitelně na svá léta v jakémsi "funky" nádechu, který dle mě ne tolik k příběhu sedí, ale dá se to zkousnout. Po celou dobu jsem měl k filmu jen jednu zvláštní výhradu, které jsem se nemohl zbavit. Možná je to dáno rokem, ale působí scénářem, narací a celkovým plynutím tak nějak nedotaženě, nekonzistentně. Nebyl jsem si celou dobu jistý jestli sleduji film s regulérním příběhem nebo dokumentární cyklus ala Byl jednou jeden... člověk. Přišlo mi, že se to tak nějak mezi sebou střídalo, což mohl být i záměr, ale tahle věc mi trochu vadila. Za smrknutí Divoká planeta určitě stojí a potěší hlavně ty, které otravuje současná hollywoodská animovaná produkce. Ovšem pozor, neřekl bych, že se jedná úplně o animák pro nejmenší! (08.11.2015)

Jedno z největších překvapení které jsem kdy s filmem zažil. Kdo by to jen čekal, že na festivalu filmů pro děti uvidím film, dokonce napůl český film, o kterém jsem v životě neslyšel, a který je přitom jedním nejzajímavějších hardcore sci-fi filmů jaké jsem kdy v životě potkal. Divoká planeta je zlatý grál pro každého, kdo vyrostl na sf knížkách a sbírkách povídek ze šedesátých a sedmdesátých let. Dokonalost. 10/10 (07.12.2010)

Viděno v kině kdysi, asi v r. 1974. Dojem byl úchvatný, něco takového jsem do té doby neviděl. Díky tomuto filmu jsem objevil Rolanda Topora. A chtěl bych tento film vidět znovu. Ukázky na YouTube jsou stále lákavé. Přidáno 21. 2. 10. Konečně jsem tento film viděl znovu a musím potvrdit 5*. Tentokrát paměť nelhala. Opravdový skvost. (02.01.2010)