VOD (1)
Obsahy(1)
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechno. Experimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
Neskutečně nápaditý koncert pro dva, který stejně spolehlivě baví jako dokáže i dojmout. Neodolatelný slovní humor ("Ležím v kleči!") kombinovaný s bezmeznou "pantomimaginací" (průchod zamlženým lesem a především obtížná cesta na horskou chatu) vytváří skvělé dílo, ke kterému se budu stejně jako k Šaškovi a královně rád vracet, a to i ve chvílích, kdy mi nebude do smíchu. Funguje totiž dokonale. "Jste šťasten?" - "Jsem šťasten!" Krásné. ()
Bolek Polívka a Jiří Pecha. Tato notoricky známá jména dávají tušit, že se bude jednat o zajímavé a humorné podívání. Dialogy "Poslední leče" se sice v průměru nevymykají nápadům těchto dvou uznávaných komiků, ale .... dialogy se příliš často opakují, stávají se postupujícím časem nudnými a podle mě nadměrně prodlužují hrací dobu. Čím déle jsem se na komedii díval, tím více jsem byl rozpačitější a znuděný. Šedesát minut hrací doby (i míň) by bylo z hlediska kvality a poutavosti komedie vhodnější. Někdy méně znamená více. Jako krátkometrážní snímek by "Poslední leč" byla jistě snesitelnější. ()
„Válíme se tu jako dva homosexuálové...!“ Tohle nádherné a svým způsobem i provokativní divadélko jsem si dnes připomněl jako připomínku právě zesnulého herce komika Jiřího Pechy. Jeho svérázný herecký dvou-koncert s Bolkem Polívkou je zde nezapomenutelný. Řekl bych, jedno z těch velice osobitých mistrovství humoru napříč československým divadlem a filmem, jaké zdaleka neosloví všechny a které často vyžadují od diváka speciální náladu... mne i po čase oba "dědkové" neskutečně potěšili. Kouzelně bláznivé setkání dvou přátel tady a teď, omezené jednak předem určenou dobou a koncem (jednou za rok u poslední leči), ale rovněž za dveřmi číhající stereotypní realitou - tu zde přímo stelestňuje civilní pečovatelka, která bez kouska fantasie narozdíl od dědků nevidí v místnosti se stromky a parožím žádný les, jenom pokoj s obrovským nepořádkem a zbytečnostmi. Obrovská smršť groteskních gagů, fiktivní střílení vzduchovkou z podlahy na druhou pohybující se vzduchovku s papučou navrch, dále napodobenina rybařiny se stejnou vzduchovkou místo udice... Úžasné! Nebýt těch barevných prostřihů na komentující herce v civilu, u B. Polívky v převleku zde úplně zapomínám, že je to ten stejný Polívka, který se (patrně nejen mě) zapsal do paměti producírováním se v často laciných a přiblbých komediích. Nemohu si pomoct, opakovaně jsem tu Poslední leč hltal každým douškem, přidávám pátou hvězdičku. Jinak si v duchu říkám, jak by tenhle film či spíše divadelní záznam vypadal, kdyby se alespoň některé scény natočily i v autentických lesních exteriérech. ,,To ne já... to ne tahleta zbraň! To příroda!" 90% (Československá filmová výzva: troufalka) ()
Barevný vsuvky kdy nám Polívka vysvětluje, nebo koumá jak provede další scénu a Pecha mu u toho sekunduje dejme tomu, ale sledovat dva magory jak si hrajou v místnosti na myslivce (lesní zvěř, rybáře atd.) a melou u toho super hovna jak po lobotomii a výplachu mozku zároveň mě vážně nebere. Jako netušim jestli je tohle veledílo určeno pro fanklub divadla Husa na provázku, ale já coby nezaujatej divák vnímám jen nudu, šeď, vysoce stupidní scény a dialogy, kterým neni navíc často ani pořádně rozumět. Tady mě otravovalo skutečně všechno od A do Z včetně vstupů protivný ošetřovatelky a těch pár okamžiků přechodu mezi realitou a čirým herectví to nezachrání. 5% ()
To co tu Bolek s Pecou předvádějí je dokonalé. Celé je to postavené na podobném základu jako Cimrmanův Lijavec, ale tito dědci nebourají mocnářství, ale nimrodí, či rybaří. Sísova režie je sice celkem statická, ale vůbec neruší. Když Bolek leze po Pecovi, prostě to nemá chybu, ale následuje spousta dalších skvělých míst a úžasných hlášek: "Ležím v kleči!" ()
Reklama