Jackie Brown

Jackie Brown pro mě naprosto postrádá typický Quentinův rukopis. Kam se poděly Tarantinovské charaktery a jeho vyšperkované, originální a nezapomenutelné dialogy? Ty se snaží sice i o vtip, ale nějak to nevychází. Jsou spíše nevýrazné a průměrné, stejně jako příběh, který celý spěje kamsi do ztracena. Spousta konverzací, hlavně mezi De Nirem a Bridget Fonda mi přišly spíše nezávazné a pro celý děj jakkoli nevýznamné a nepodstatné. Jakoby se celý příběh v podstatě nikam nevyvíjel. Nějak tomu chyběly grády, spád a akce. (18.06.2010)

Tímto Tarantinovým dílem jsou trochu zklamán. Film se sice podobně jako ty předchozí hemží dobrými hláškami, Samuel L. Jackson je zase velmi přesvědčivý a samotnému Tarantinovi nemůžu po režijní stránce nic vytknout. Ale příběh je strašně rozvleký, a přitom nijak zvlášť zajímavý, a ani konec to nespraví nějakou vtipnou originalitou. Je to sice jeden z mých nejlepších tříhvězdičkových filmů, ale nakonec zůstane jen u těch tří. (02.02.2008)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)

I kdyz jsem podle komentaru cekal, ze tohle nebude nic moc, presto me film docela zklamal. Ne ze by byl spatnej, kdyby ho natocil jinej reziser, moh by bejt na sebe hrdej, jenze tohle je Tarantino a od toho bych cekal neco vic. Je to takovy jako kdyby to netocil Tarantino. Filmu chybi stava, typicky dialogy a krvavy nebo brutalni sceny, zbyl jen stokrat ohranej a nicim originalni pribeh a penezich a o tom jak kazdej dela podfuk na kazdyho. Ale napsanej je dobre, hezky propletenej a misty necekanej, jenze k cemu to je, kdyz to kuli sve silene premrstsene delce hodne nudi. Jediny, kdo to zachranujou, jsou herci a slusna hudba. Tema hercema nemyslim Pam Grier, ktera hraje spis prumerne a navic je celkem hnusna, ale dokonalyho Samuela Jacksona a Roberta de Nira a to je snad jedina vec, kuli kery stoji za to se na film podivat. Tarantinovo filmy mam rad, ale takle by to neslo, tohle je nuda. Tak po druhym skouknuti jsem se bavil vic, opet pochvala Nirovi a Jacksonovi, ale vadil mi prekombinovanej konec. (16.09.2005)

Decentní a inteligentní drama plné propracovaných postav s různorodými charaktery a výbornou psychologií včetně pohnutek a pocitů. Přestože Jackie Brown není natočena exhibicionisticky, či podbízivě (naopak velice konstruktivně a "vznešeně") vztahy i zdánlivě obyčejná krimi zápletka jsou působivé; žádný z velké hromady (tarantinovských) dialogů nepůsobí prázdně, či samoúčelně, proto se Jackie Brown stává lahůdkou, avšak trochu umírněnou lahůdkou. Na rozdíl od Pulp Fiction zde není až tak nad čím jásat, byť zážitek je uspokojivý. Původně jsem ani filmu nechtěl nic vytkout, ale epilog je přeci jen zbytečně utahaný, což po diváckém nabuzení v rozuzlení způsobuje lehký pocit nudy. 8/10 (16.09.2009)