Jackie Brown

Je to jiné než všechno ostatní od Quentina... Je to na škodu? Podle mě ne... Tohle není, ani nemělo být další Pulp Fiction a myslím, že to je dobře, protože druhé Pulp Fiction už prostě nikdo natočit nemůže. Takže výsledek - výborná krimi s několika originálními nápady (bez nich snad Tarantino ani netočí :-)), dobrým příběhem a spádem, kdy 2,5 hodiny filmu utečou, jako by nic... (18.08.2006)

Wanna fuck? Zatím jediný film, kde to Quentin náramně umí nejen se scénářem a jeho realizací, ale i s vývojem postav a s jejich přiblížením "normálnímu" divákovi. Jackie Brown neskýtá až takovou cinefilní exhibici jako Pulp Fiction nebo Kill Bill, ale je napsaná se srdcem a zrežírovaná s nepopsatelným vtipem a timingem, takže co do zábavnosti a diváckého uspokojení se oběma jmenovaným titulům hravě vyrovnává. Grier a Forster jsou skvělá dvojka, natvrdlý De Niro a extravagantní nigga Jackson jsou bezkonkurenční dvojice a sekvence s předáním peněz je ukázkovým příkladem, jak využívat komunikativnosti ve prospěch opakované gradace a radosti z postupného odhalování fabule. Tarantino si tímhle zářezem potvrdil vlastní dominanci nad devadesátými léty, tečka. (28.03.2019)

To si člověk takhle prohlíží Tarantinovu filmografii, rozklikne Jackii Brown... A zjistí, že ji nemá ohodnocenou. Pět hvězd je teď jasných, ačkoliv úplně napoprvé jsem tak nadšený nebyl. Jackie Brown je krásná pocta (nejen, ale hodně) Brianu de Palmovi se skvělou Pam Grier v hlavní a neodolatelně povalečským Robertem De Nirem ve vedlejší roli. Čím víckrát tenhle film vidím, tím radši ho mám. (03.02.2013)

Perfektní tarantinovský námět, který je excelentním způsobem zpracován a hudba posouvá tento snímek ještě mnohem a mnohem dál! Stejně jako Pulp Fiction, Od soumraku do úsvitu a Kill Bill si Jackie Brown vždy rád zopakuju...Samuel L. Jackson a Uma Thurman - to jsou jména, na která když Quentin vsadí, tak nikdy neprodělá...ostatně to neprodělá ani v případě Travolty či Madsena...zkrátka tento režisér má pro výběr herců, aranžmá scén a soundtracky cit. ........Už v hlavě slyším tóny The Delfonics a mám chuť si Jackie Brownovic pustit :) (30.07.2010)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)