poster

Člověk obojživelník

  • Sovětský svaz

    Čelovek-Amfibija

  • Sovětský svaz

    Человек-Амфибия

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Chelovek-Amfibiya

    (Sovětský svaz)
  • slovenský

    Človek obojživelník

  • anglický

    Amphibian Man, The

Fantasy / Sci-Fi / Mysteriózní / Romantický / Thriller

Sovětský svaz, 1962, 82 min

Scénář:

Alexej Kapler
  • Pacco
    **

    Když dáte do vdolku více náplní, každý si ten svůj dlabenec najde… V moři žije ďábel, ve skutečnosti zachráněný syn doktora Salvatora, který mu nejen zachránil život, ale dal i nový rozměr. Jenže chlapec je nám roste a poznává krásy suchozemského světa a to doslova – když jednoho dne zachrání krásnou dceru ošklivého a nemajetného rybáře, která se plaví na lodi bohatého a zlého budižkničemy, má na průser a potenciální lásku zaděláno. Ochozené klišé milostného trojúhelníku přikořeňuje ještě reportér Olsen, který je do dívky taky zamilován (tělesná krása dělá neustále divy). No jak všechno tohle dopadne? „Legendární dílo sovětské kinematografie.“ Nototo. Dobře, moje matka si na to, že tenhle film viděla naposledy jako náctiletá, pamatuje sebemenší detaily a byla z něho nadšená jako z Pokladu na Stříbrném jezeře a všech Angelik dohromady. Při pohledu na vizuální stylistiku filmu se není čemu divit – podivně oranžové svícení interiérů a jejich post-moderní-socialisticky utilitární vzhled kontrastuje dobře s pirátskou lodí a městem, kteří jakoby nebyli v půli 20. století. Přední a zadní projekce se přebíjejí a Meliés by z nich měl radost. Romanticky naivní typové postavy pěkně kontrastují s učiněným záporákem (velmi hezky spodním světlem nasvíceným). Jeho matka je žena z růže květ – prsa šestky a vousy dvojky. Z úst padají vražedná klišé i utopické ideály a hlavní hrdina se potácí mezi vodou a suchem a kape z něj modrá maskara. A teď vážně. Věřím, že kniha měla nápad, originální nápad, kladla si existenciální otázky a kritizovala lidskou xenofobii. Snad. Bylo je ale pro mne ve filmu nemožné zachytit, neboť se ze všech stran valila ona dobová stylistika, která mi věru není po chuti (je vidět jak se divácká recepce rychle mění – nebo mé matce stačilo k filmovému orgasmu málo, wtz.)(31.5.2008)

  • Sobis87
    ***

    Výchozí vědeckofantastickou zápletku lze vnímat jakožto parafrázi na román Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Vernea (kapitán Nemo a jeho ponorka Nautilus, kterou běžní lidé zaměňovali za mořské monstrum/vědcův syn Ichtyandr schopný dýchat pod vodou je lidem znám jakožto „mořský čert“; snaha izolovat se od lidí v hlubinách moře; utopické představy, atd.). S přibývajícími minutami filmu se však stále více do popředí dere romantická linie příběhu a některé ze zajímavých motivů zůstanou pouze lehce načrtnuty – např. profesorova utopická představa o lidech žijících pod vodou. Ve výsledku je Člověk obojživelník vcelku zábavným žánrovým hybridem, který však v některých momentech lehce doplácí na přílišnou naivitu.(9.1.2011)

  • Jezinka.Jezinka
    *****

    Poslední dobou se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že s filmovou sci-fi mám problém. Moji přátelé nad něčím, co je zrovna hitem měsíce, jásají a já usínám, propadám nad nelogičnostmi a trapnými dialogy záchvatům bujarého veselí, potlačuji dávivé pocity, často všechno popsané prostřídám vícekrát během jednoho filmu. U Člověka obojživelníka jsem došla k tomu, že to spíš než co jiného je problém toho, že současná triky a efekty nadupaná scifíčka jsou neuvěřitelně stupidní slátaniny, pro člověka, který nemá rád triky a efekty a chce dobrý příběh, uvěřitelné postavy, uvěřitelné motivy a dialogy, z nichž mu není trapně, naprosto nevhodné. Tady je to, co je označováno za zelené poselství, podáno vcelku nenásilně, motivy postav mají hlavu a patu, příběh je napínavý a postavám naprosto upřímně držíte palce. Jsem si jistá, že tak, jak je na tom Člověk obojživelník dnes, na tom Avatar za padesát let nebude.(7.10.2013)

  • Véča
    **

    Člověk obojživelník pro mně jakožto diváka bez nostalgického vztahu k tomuto snímku ztrácí ono kouzlo, které pamatují diváci, kteří film viděli kdysi v kině. Naivní zpracování příběhu znesnadňuje současnému divákovi vnímat utopistické myšlenky tohoto filmu a zobrazené xenofobní chování lidí, čemuž brání i přítomnost banálního milostného čtyřúhelníku (on chce ji, ale ona chce jiného a nemohou být nikdy spolu a zároveň je do ní zamilován i novinář Olsen). Pastelové barvy filmu dávají pozměňují i charaktery postav, především Salvatorova syna. který je celý růžový a s modrýma očima vypadá buď jako dospělý člověk s pschikou dítěte nebo tak, jak jsou v některých filmech zobrazeni homosexuálové. Při srovnání s americkým filmem Netvor z Černé laguny, který, ač není utopistický a netvor není člověk s implantovanými žábrami, upozorňuje na problém podobně závažný, narušování přírodního prostředí např. vypuštěním chemikálie do jezera. Ale právě pohled na chemikálie v řece vyjádří vše podstatné, co v Člověku obojživelníku je rozvedeno do poněkud zdlouhavě působícího rozhovoru(Olsen a dr.Salvátor o utopickém nápadu vytvořit podvodní říši.(31.5.2008)

  • Radyo
    ****

    Už je to dááááávno, co jsem tenhle film viděl, ale byl jsem z něj hotový. Děj se mi poněkud těžce vybavuje, ovšem zážitek to byl (obzvláště v dobách totalitního režimu) určitě mimořádný. Závěr filmu vyzněl hodně emocionálně a tak trochu smutně i šťastně zároveň. Tento film byl asi jeden z mála sovětských titulů, na který tehdy bylo naše kino doslova narváno až po okraj.(11.2.2003)

  • - Nikolaj Simonov, který ztvárnil postavu profesora, byl za své výkony třikrát oceněn Leninovým řádem. (ClintEastwood)

  • - Film byl natočen podle stejnojmenného románu z roku 1928. (StrYke)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace