Zázraky se dějí

Určitě alespoň z hloubi duše mnohý z nás zatoužil po vzdálených krajích plných neznámých nástrah a romantiky, ale pozor, zde jde především o nechtěné dobrodružství, které je plné nebezpečí a urputného zápasu boje o přežití. Není to tak dlouho, co mi před očima vyvstala, moje příležitostná vzpomínka na tento film při sledování přírodopisného dokumentu ze života dávných obyvatel peruánských And, který vysílala česká televize, a tím se mi vlastně vybavil v paměti i útržkovitý děj tohoto neuvěřitelného reálného příběhu sedmnáctileté německé dívky jménem Juliane Köpcke. Nejvíce mne zaujala ta část filmu, kde Juliáně běžely hlavou retrospektivní vzpomínky na krásný výlet kdesi vysoko v horách And tajemného inckého města Machu Picchu dříve, než se zřítila letadlem do divoce rostoucího stromoví rovníkového deštného pralesa Amazonie. Bohužel zde neměla jiné východisko, než zkusit štěstí a hledat cestu zpět s ranním rozbřeskem vycházejícího slunce a nepřetržitou zelení houštin se trmácet několik dnů divokou přírodou pralesa až k toku šumějící hnědé řeky. Co o filmu napsat? Především jde o film, který v době socialistické kinematografie u nás byl hojně navštěvovaný, snad také proto, že se asi odlišoval námětem od naprosté většiny tehdejších filmů, alespoň si myslím. Jediné, co ještě zmíním, možná někdo nebude se mnou souhlasit, že dnes by drsnější záběry, v perfektně zvládnutém triku zapouzdřených červů v kůži z amazonských much, kteří zde mnozí vzpomínají, nebudil takový rozruch jako tehdy. Osobně si cením na tomto starším filmu, že na rozdíl od dnešních filmařských kouzel je laděn v duchu věrohodnosti a hlavně je natočený s řadou přitažlivých až nevšedních syrových záběrů. (25.10.2013)

Na svou dobu velmi zdařilý katastrofický film podle skutečné události. Scéna s červíčkama mi utkvěla v hlavě už v dětství. Dlouho jsem tento film hledala, ale nemohla jsem si vzpomenout na název. A musím říct, že i po letech jsem se na něj podívala s napětím ráda. Pro mě je to jeden z nejlepších filmů o letecké havárii. (22.02.2013)

Viděl jsem to jako malý kluk, kterého vzali rodiče s sebou do kina, aby se ten vejmrza doma sám nebál! a protože jsem tehdy asi dlouze žadonil, (z toho samého důvodu mě v útlém dětsví vzali i na "Čelisti") což si ale již přesně nepamatuji. Co si ale pamatuji dodnes, to je, samozřejmě, scéna, která se jako první vybaví úplně každému, kdo tento, za komančů veleakční, dobrodružný dívčí zápas o přežití viděl. Dnes by snímek neměl šanci asi ani u dětí (znáte ty dnešní nenažrané parchanty, kterým není nic dobré), ale vzpomínka na šokující napětí dítěte v kině a na to, že rodiče občas mají i dobré nápady, stojí za nadprůměrné ohodnocení. (12.11.2005)

Jako většina hodnotících i já si pamatuji nejvíc ty nejodpornější momenty... ale ani jiné jsem nezapomněla. Na film mě jako dítě vzala do kina moje útlocitná teta a myslím, že dost litovala, zatímco já měla oči navrch hlavy :-) zhruba stejně jako u Chaloupky stýčka Toma (to byl druhý a na dlouho i poslední film, na kterém jsem s tetou byla, její vkus se moc neshodoval s mým, přeci jen mi bylo asi deset...) (29.01.2008)

Film som videl pre rokmi a dobre si naň spomínam, pretože mal atraktívny námet, bol primerane napínavý a v rámci možností aj autentický. Často dávam najavo, že by si diváci nemali pamätať Frajera Lukea iba podľa päťdesiatich zjedených vajec, ale nedá sa dosiahnuť, aby si nepamätali z tohto filmu vyberanie muších lariev z otvorenej rany na ramene. (24.10.2020)