The Perfume of the Lady in Black
The Perfume of the Lady in Black
Režie:
Francesco BarilliKamera:
Mario MasiniHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Mimsy Farmer, Lara Wendel, Maurizio Bonuglia, Renato Chiantoni, Carla Mancini, Margherita Horowitz, Mario Scaccia, Larry Dolgin, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
Silvia (Mimsy Farmer) vede na první pohled poklidný středostavovský život mladé ženy. Má zajímavou práci v laboratoři, která ji plně naplňuje, atraktivního partnera, s nímž se věnuje společenským radovánkám a za sousedku svou nejlepší kamarádku. Silvia je však také sirotek pronásledovaný traumaty z dětství a čím dál častěji ji postihují hrozivé halucinace stírající rozdíl s realitou. (J.Connor)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Mysteriozní psychodrama, kde se divák může rozhodovat - Silvia trpí traumaty z dětství a následnými halucinacemi, a nebo se bude děj odvíjet podobnou cestou jako u snímku Rosemary má děťátko. Farmerová ztvárnila přesvědčivě ženu, která se postupně psychicky hroutí a propadá se do jiného světa. Drama dostává nádech tajemna v momentě, když se v misce pro kočky objeví uprostřed žrádla ženský prst. Precizní výtvarná kamera a skvělá hudba. Ale chápu, že pro současného uspěchaného diváka může být film poněkud nudnější, mně však utekl jako voda... ()
Psychologický horor, který má rozhodně blíž k Polanskiho spřízněným žánrovkám (Nájemník a Rosemary má děťátko), než k zde uvedenému giallu. Krásná a hlavně sympatická hrdinka se začne propadat do hlubin šílenství, snů a představ, díky nimž se divákům postupně odkrývá její traumata z dětství. Podezíravá začne být nejen k sousedům, ale i ke svému příteli. To, že jí v tom činžovním bytě nakonec hrábne, není až takové překvapení. Tím je však rozhodně závěr, který strhne plášť pomalejšího tempa i jemných náznaků a s až nečekanou brutalitou zobrazí pravou podstatu zdejšího zla. Jinak smyčcová hudba zněla luxusně a milovníci bradavek taky nepřijdou zkrátka. Za mě silná trojčička. ()
Hranice mezi realitou a představou, mezi normálností a šílenstvím, mezi světem venku a světem uvnitř, je někdy zatraceně tenká a křehká. Člověk se na té "druhé straně" ocitá pomalu a plíživě, nejprve jen náznaky a postupně to začne nabírat grády, přesně jako v tomhle filmu. Jen pořád nějak nevím, jestli i ten závěr je ve skutečnosti stejný. Navíc se bojím, že se to nikdy nedozvím. ()
Thriller o mladé ženě, která trpí traumaty z dětství, prošpikovaný narážkami na voodoo, okultismus… Tempo vyprávění je rozvleklé, což se dá pochopit snahou tvůrců stavět především na tajemné atmosféře, ale na mne ta snaha působila spíš nepřesvědčivě. Příběh není v podstatě ničím výjimečný, snaha na konci šokovat diváka je úplně zbytečná. ()
Proč mám pocit, že téměř vše italské žánrově spadající pod krimi nebo horor dostane (nejen) na ČSFD i nálepku giallo, a to i v případech, kdy se "žlutou barvou" ani náznakem nesouvisí? A tady jsme vedle dokonce hned dvakrát, gotika je taky úplně mimo mísu. Parfém dámy v černém je totiž silně mysteriozní psychologický horor v dost pomalém tempu a s oběma subžánry má společného asi tolik jako experimentální video s blockbusterem. Ale co už, nemá cenu se rozčilovat. Il profuma della signora in nero mne naprosto okouzlil, drobné detaily působí buď děsivě (zabouchnuté dveře, prsty ve žrádle pro kočku) nebo hypnoticky ( pableskující nůžky na stole, vystoupení jasnovidky). Mimsy Farmer a její přerod z naivní nanynky v šílenou nánu je absolutně dokonalý a dobře skrývané, přesto rafinovaně naznačované, finále mi svou syrovou brutalitou až vzalo dech, až tak jsem to opravdu nečekal. Nemůžu jinak než za plný počet. ()
Reklama