Slovo

Slovo ponúka všetko, čo by mal ponúkať film o problematike náboženstva. Rieši otázky kresťanského pokrytetstva, nulovej asertivity jeho najväčších hlásateľov, kontrastov a relatívnosti vedy a viery, šialenstva a rozumu, alebo života a smrti. Je polemikou o hĺbke viery, o úprimnosti a opodstatnenosti modlitieb a viery v zázraky. To všetko orámované silným a jasným príbehom s jasne charakterizovanými postavami, ktorých chovanie tieto otázky v divákovi vyvoláva. Dreyer používa silnú filmovú reč a množstvo detailov, nad ktorými je čas popremýšlať už počas filmu, ako napríklad osamelý kríž v krajine, lekár ako predstaviteľ viery vedľa kňaza a medzi nimi svietiaca lampa, alebo mladí milenci, pozerajúci sa na obrázok Ježiša v knihe z opačnej strany stola. Pokiaľ opominiem koniec, jednalo by sa o obyčajný príbeh zo života, ktorému silnú náboženskú auru dodávajú iba dialógy a myslenie postáv. Záver je na takúto artovú snímku netradičný, pretože sa jedná o- SPOILER: nádherný happy end, ktorému sa ťažko v Hollywoode niečo vyrovná. A skutočný život môže začať.... (07.04.2013)

Snad ještě u žádného filmu jsem tak těžce nepřemýšlel nad hodnocením. Cítil jsem se příliš málo kvalifikován, abych ho mohl soudit... Nicménně nakonec jsem k jakémusi rozhodnutí přece dospěl. Tuto větu dopisuju měsíc po shlédnutí filmu - už se mě neptejte proč jsem hodnotil jaxem hodnotil - film si už vůbec nevybavuju... Škoda, mohl jsem to dilema napsat sem. (22.06.2012)

Slovo. Slová. Plynú pomaly, ako sa pomaly pohybujú aj postavy. Zvláštny príbeh, mysteriózne pomalý, uvážlivý, inokedy emotívny a temperamentný v narábaní s láskou a s vierou v Boha. To je hlavná idea tohto nevšedného príbehu. Viera v Boha, narábanie s ňou, pochyby, zmier, odpustenie... Dreyer je silný v nastavení scény, pohybu hercov a kamery a dokáže vytvoriť veľmi sugestívny pocit. Má skúsenosti s nemou érou a snímok pripomína filmárske postupy tej doby. Samozrejme, oživujú ho práve dialógy, a tie slová sú niekedy nekompromisné. Ubližujú, zraňujú, ale v mnohých prípadoch dávajú nádej. (28.04.2013)

Víra je buď fanatická, posedlá nebo šílená, a nebo žádná. Tak to je, a kdyby to bylo jediné poselství tohoto filmu, stačilo by. Ale je tu mnoho navíc?: nádherné fotografie, krásní, přesvědčiví a sympatičtí herci (včetně pastora i doktora). A především genius Theodora Dreyera, který divadelní hru Kaje Munka, převedl do jiného formátu, v němž zůstane až do "dalšího příchodu Krista", abychom zůstali ve filmové terminologii. Když se dívám na tento film (nebo na jiné Dreyery filmy) uvědomuji si, kolik (i současných) režisérů jsou mu zavázáni, a tím nemyslím jen Ingmara Bergmana nebo Larse von Triera. Kromě obrazové kompozice je třeba vyzvednout i kompozici mužské části Borgenů; každý jiný, ale přesto všichni patří sobě a k sobě. Stejně tak vzájemný vztah Johannese a jeho malé sestřenice tvoří po celý film jeho tušenou páteř. Pozn. 1: Mezi komentáři jsem našel jeden, který je rozhodně je k zamyšlení (Bebacek ****): "Nemůže být pro mě geniální něco, čemu sama nevěřím." Nesdílím ho, navíc se domnívám, že geniální může být je to, čemu nevěřím. Pozn. 2: Uvedení Sørena Kierkegaarda jako zdroj Johannesova pomatení mi nepřipadá moc vhodné. (18.02.2017)

Mysteriózní adaptace románu Kaje Munka se odehrává v polovině dvacátých let minulého století na dánském venkově, kde dává strohou formou, ale výstižným obsahem pohlédnout na plejádu archetypů: počínaje vědeckým ateistou, prostým bezvěrcem, dále věřícím odpadlíkem od oficiálního náboženství, křesťanským duchovním, až po vyšinutého teologa trpícího velikášskými bludy, vystavěnou podle jejich postoje k duchovní víře a důvěry v nadracionální principy. Tito lidé, rozcházející se ve svém přesvědčení, jsou později spojeni tragédií jedné z rodin a v rozhodujícím okamžiku společnou vírou dosahují jejího naplnění. Výklad této události po bezmála dvou hodinách přísně racionálního příběhu je pochopitelně nejednoznačný a vzhledem k charakterové diferenci postav i neadresný. Na rozdíl od Bergmana, který se ptá po smyslu víry, Dreyer se zdá být o smyslu přesvědčen a spíše se táže po způsobu. (01.12.2005)