Maléna

Malena chytne za srdce svou protřelostí a něhou, kterou divákovi kousek po kousku servíruje ve strhujících momentkách. Kamera je překvapivě špičková a venkovská krajina jak dělaná pro výstřední a krásnou Malenu, kterou jako vždy přesvědčivě zahrála Monica Bellucci. Děj toho moc nenabídne, ale celkové vyznění je tak silné, že si připadáte jako by vám bylo osmdesát, leželi jste na smrtelné posteli a v melancholické náladě a se slzami v očích si v hlavě promítali kousek po kousku celý svůj život. Velkou porci práce na tom má i legendární Ennio, který předvádí kompozici velmi podobnou třeba Tenkrát v Americe, která svým závěrem dokázala rovněž velmi podobně zdrtit. (31.08.2008)

Buona fortuna, signora Malèna. Již od prvních deseti minut je jasné, že celý film bude ódou na tělo Monicy Bellucci. Všem okolo se Monica líbila, ano mně také. Téměř pro všechny se Bellucci stala femme fatale, pro mně nikoliv. Na druhou stranu už konečně vím co bych odpověděl na otázku: Kdyby sis měl zahrát jedinou dětskou roli, která by to byla? Filmy Guiseppe Tornatoreho neznám, Malèna je první, jestliže však jsou všechny jeho filmy tak perfektně stmelené zajímavým dějem, uvěřitelnými postavami a hlavně jejich chováním, s radostí si jeho filmografii nakoukám celou. Jinak všeobecně s italskou kinematografií nemám příliš dobrý vztah a Malèna se pro mě stala něčím jako kapkou naděje. Dveře s cedulkou Itálie tedy ponechám pootevřené. (20.04.2008)

Snímek o ženě, která svojí krásou dokázala umlčet celé město. Malena je Tornatoreho studie lidských charakterů, v níž hrají prim závist, chtíč a pokrytectví dospělých a s přicházením o iluze spojené snění těch, kteří se dospělými teprve stanou. Film je chytrý a především zpočátku jakoby hřejivý - o to víc ale překvapí jeho dramatická část, kterou nemůžu nazvat jinak než temnou a plnou svinstva. Rozepisovat se o půvabech Moniky Bellucci nemá cenu, protože by si jich všiml i slepý, takže snad jen pochválím režii pana T. a samo i přesnou hudbu pana M., jež tomu všemu dodává tu pravou italsky šťavnatou atmosféru. Čtyři a kus. (28.08.2010)

Originální nápad – film o mladé ženě během 2. světové války, ale podaný očima mladého kluka, kterého rajcovala. Vadila mi přehnaná italská expresivnost a oprsklost. Oproti tomu ji vyvažovaly přirozené – v Hollywoodu nemyslitelné – dialogy. V druhé půlce se začne být děj trochu fraškovitý, ale závěr to zachraňuje. SPOILER: Mj. se v něm ukazuje lidská ubohost a pomstychtivost, podobně jako v Musíme si pomáhat. Závěrečná melodie mi lehce připomínala něco mezi soundtrackem z Jurského parku a Harryho Pottera. # „Pietro, už tři dny nejí!“ „V Sovětském svazu nejedí vůbec!“ # [viděno: d. c. verze, monitor, 5.1] # příběh **** | hudba **** | humor * | akce - | napětí * | pustil bych si znovu *** (12.01.2014)

„V živote mi veľa žien povedalo, aby som na ne nezabudol, ale ja som nezabudol iba na tú, ktorá ma o to nepožiadala ani raz." Ťažko opísateľný film s úchvatnou atmosférou o správaní žien (xenofóbia, nenávisť, pomsta), chlapcov (nohavičky) a ich otcov (aký darček dáte dospievajúcemu synovi? Určite bicykel?). Vynikajúce herecké obsadenie (prím hrajú Monica Bellucciová a Giuseppe Sulfaro). Snímka je predchnutá smutnou atmosférou, keďže od začiatku tušíme, že sa to NEMOŽE skončiť dobre. Záverečné minúty sa nesú v pochmúrnom, nostalgickom a melancholickom duchu (niečo ako PRI MNE STOJ! ibaže so sexom). (19.09.2005)