Maléna

Přenádherně natočené. Úchvatná kamera, hravá hloubka obrazu, perfektně komponované záběry. Monica Bellucci je jako Maléna opravdu nádherná a dokonale ztělesňuje ženu, jejíž prokletí spočívá v její kráse. Nejzajímavější na příběhu je pokrytecké chování obyvatel městečka a samotný ten konflikt mezi tím, jak Malénu všichni milují i nenávidí. Kdyby toto Tornatore zpracoval jako čistokrevné drama, bylo by to pro mě jako diváka mnohem zajímavější než pojetí, jaké Tornatore zvolil ve skutečnosti. Sladkobolně nostalgický pohled na dospívání hlavního hrdiny založené na fanatickém zbožňování Malény je chvílemi mile poetický (taková Obecná škola po italsku), ale ve zbytku bohužel nudný. Tím, že je však celý příběh opravdu skvostně natočený, se nejedná o nudu nijak závažnou. 6/10 (26.11.2015)

Příjemný retrosnímek, ze kterého je cítit nostalgie ztraceného dětství a prvních, ryze platonických lásek. Film staví zejména na půvabech Monicy Bellucci, bez které by se patrně v mezinárodní konkurenci neprosadil. Rozhodně nejde o nějakou filmovou událost roku, ale příjemně strávených 90 minut to bezpochyby je. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2008)

„Paní Maleno, mé horoucí srdce vám napsalo mnoho dopisů, ale nenašel-li jsem odvahu vám je poslat, bylo to jen proto, abych vás neobtěžoval. Odpusťte, jestli se dnes osmělím vám poslat tento. Dělám to proto, že koluje spousta klepů, že máte tajného milence. Ale já vím, že to není pravda. Vy nikoho nemáte. Po vašem manželovi jsem jediným mužem vašeho života já.“ Probouzející se sexualita a mladická zamilovanost k nádherné a nedosažitelné Maleně. To vše na pozadí války v malém městečku plném pokrytectví, závisti a žárlivosti pramenící z až přílišné krásy. Tohle nostalgické vyprávění (výborně podpořené Morriconeho decentní hudbou) bylo hořké, ale i úsměvné s lehkým humorem (fantazie, otec, právník u soudu atd.). Dnešní optikou by film skončil na pranýři („propagace“ voyerismu, stalkingu, fetišismu a „problematické“ nahlížení na ženu, bezostyšně omlouvané i dětským pohledem, ehm), pokud vám ovšem zbývá trochu soudnosti, dokáže se od toho v klidu oprostit. Pro mě asi nejslabší Tornatore, ale na ty 4* to ještě bude. (28.03.2021)

Thx to oli.G se mi dostal do rukou můj první Tornatore. A bylo to první setkání z druhu nezapomenutelných, a to rozhodně nejen proto, že Monica Bellucci má k bohyni prvních chlapeckých lásek tak blízko jako moje přítelkyně k dokonalému zpodobnění štěstí a lásky a vůbec, že ano, co si budeme povídat;) Není ta zamilovanost fajn?:) Hormony holt dělají svoje:)) A dost už o ženách, i když to u Malény asi bude problém...Maléna je po všech stránkách lidský film, skutečně uvidíte všechno co (někdy bohužel) není lidem cizí...italské přístavní městečko za druhé světové války se stává kulisou romantického příběhu tak jedinečného jako je sama první chlapecká láska, která by mohla být tím co kluka mění v muže, ale zároveň neopouští dětinskou rozvernost italského temperamentu, za nímž je schováno cosi co nejde popsat, ale je to v Renatově otci. A jako vždy když se sešli Giuseppe Tornatore a Ennio Morricone, i tentokrát je nejen na co se dívat, ale i co poslouchat...je na čase skončit, stejně se pokouším vylíčit něco co není možné slovy obsáhnout. Takže 100% a dost. (30.04.2005)

Zpočátku mě to nebavilo a měl jsem k tomu filmu spoustu výhrad. Přišlo mi kupříkladu nepravděpodobné, aby Renato žil s Malènou ve stejném městě - v němž budila takový povyk! - a poprvé se o ní dozvěděl, resp. ji spatřil, teprve ve svých 13 letech (při detailnější úvaze si to ale samozřejmě představit lze). Ani samotná postava Malèny mě zpočátku příliš nezaujala - přišlo mi, že je psychologicky plochá (v podstatě jediné, co o ní člověk zpočátku ví, je to, že je krásná, což je na titulní postavu trochu málo - a mnohem zajímavější postavou mi přišel Renato, který je hlavním aktérem i vypravěčem současně (teprve v závěru se odhalí, že celý příběh je vyprávěn retrospektivně z pozice starce, který vzpomíná na své mládí). Postupně - jak je postava Malèny víc a víc přibližována (přičemž její charakteristika je v převažující míře realizována prostřednictvím jejího chování - Malèniných replik je v celém filmu velice poskrovnu), mě však ten film začal víc a víc vtahovat do sebe, a ke konci jsem jím byl už zcela ohromen - a sice v momentě, kdy je Malèna vystavena lynči. K samotné Monice Bellucci zde budiž napsáno, že její úchvatný zjev zde byl zachycen pravděpodobně na svém samém vrcholu v jejích tehdejších 36 letech - a každý záběr na ni doslova bere dech, tak moc překrásná žena to je. V těch dobových kostýmech jí to navíc mimořádně sluší, a když si k tomu člověk připočte, že se zde i několikrát odhalí, vychází z toho velice výjimečný filmový zážitek, který se rovná malému zázraku. Rozdýchávat to, čeho jsem byl v tomto filmu svědkem, budu ještě dlouho. Film byl navíc natočen v úžasných lokacích, obsahuje spoustu humorných situací, je podbarven krásnou hudbou Ennia Morriconeho, celé je to nasnímáno mistrnou kamerou - a hlavní postava Renato je obrovský sympaťák, ve kterém jsem si našel hodně ze sebe a poznal se v něm (pro mě osobně navíc není bez zajímavosti, že jeho herecký představitel je starý stejně jako já, což mi ho opět přibližuje). Nádherný film, v jehož závěru jsem stíral slzy dojetí. Za sebe nemám problém napsat - bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků, kdy jsem ještě celý pohnutý dojetím a okouzlený Monikou Bellucci - že toto byl jeden z mých nejhezčích filmových zážitků, a že Monica Bellucci je zde asi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl - je absolutně bezchybná. (11.11.2017)