Maléna

MALENA ve mně vyvolává vzpomínky na AMARCORD. Je to tedy další "vzpomínání na vzpomínání ve vzpomínání". Myslet si, že tu jde o nostalgii za zašlou dobou prvních lásek a zrodu erotického vnímání světa by bylo zpozdilé. Naopak - dětský pohled na mussoliniovskou Itálii činí tehdejší společnost sicilského maloměsta pro vnímavé české oči až úděsně blízkou. Lidská malost je však nejen hrozná, ale i limitovaná; její přílivy a odlivy umožňují vcelku slušné žití i velmi obtížně "skousatelným" lidem. Malenina krása je závojem, do nějž je to často opakované a právě proto tolik potřebné hodnocení krás, ale zejména bolestí tohoto světa tak palčivě nutné a nenahraditelné. Nesporná krása Moniky Bellucciové činí toto poznání zváště silným a přitažlivým. Právě proto, že ho není nikdy dost. (15.08.2010)

Siréna Bellucci lákající i dráždící, sexuální fantazie neznající věkové limity, opakovaná poznání, že lidé jsou kurvy, aniž by se živili prostitucí, maestro Morricone a blažený úsměv na rtu, když se malý Renato ke konci zachová tak trochu jako Rick v Casablance.. Nostalgií provoněná půvabnost. Z časů, kdy to měl na Sicílii jakýkoliv malý fetišista těžší, než velký fašista a podobně jako Benigniho La Vita è bella zahalená do závoje přikrášlených dětských vzpomínek. Že opravdovou lásku zažije jen ten, kdo pro ni trpí, vykreslil Tornatore vášnivě i vkusně a to přitom měl director´s cut už velmi blízko k Tinto Brassovi, tzn. více vzedmutých kalhot na obou stranách plátna.. (13.11.2013)

Komediálne úlety typickej talianskej rodinky držiacej sa na princípe dennodennej hašterivosti, neskúsený mládenec podliehajúci ,,hriešnej" zvodnosti očarujúcej vdovy, podmanivé hudobné sekvencie melancholického Morriconeho + scenár podfarbený neznesiteľnými moralistami. A Monica Belluci je diabol... pardon, anjel v diabolskom prestrojení :-) (06.12.2009)

Originální nápad – film o mladé ženě během 2. světové války, ale podaný očima mladého kluka, kterého rajcovala. Vadila mi přehnaná italská expresivnost a oprsklost. Oproti tomu ji vyvažovaly přirozené – v Hollywoodu nemyslitelné – dialogy. V druhé půlce se začne být děj trochu fraškovitý, ale závěr to zachraňuje. SPOILER: Mj. se v něm ukazuje lidská ubohost a pomstychtivost, podobně jako v Musíme si pomáhat. Závěrečná melodie mi lehce připomínala něco mezi soundtrackem z Jurského parku a Harryho Pottera. # „Pietro, už tři dny nejí!“ „V Sovětském svazu nejedí vůbec!“ # [viděno: d. c. verze, monitor, 5.1] # příběh **** | hudba **** | humor * | akce - | napětí * | pustil bych si znovu *** (12.01.2014)

Príjemně se na to dívá ( moc pěkná kamera ), příjemně se to poslouchá, ale emocionálně mě to až na pár okamžiků nechalo poměrně chladným. Pocity, představy a touhy Renata mě míjely ( možná je to tím, že jako menší jsem žádný podobný objekt svého zájmu neměl ). Bohužel humorná rovina s tou melancholickou nějak nesedí dohromady ( ale Renatův otec by si zasloužil vlastní film ). Přiznám, že úplný závěr za tónů Moriconeho mě dojal a přemýšlel jsem o čtyřech*, ale za 2 minuty emocí? Ne. 70 procent. (02.05.2005)