Kočičí lidé

Veľmi zaujímavá hororová vzťahovka. Dá sa vnímať ako klasická žánrovka, alebo ako čistá metafora na žiarlivosť. Prenasledovanie medzi lampami patrí medzi to najlepšie čo som v hororoch 30.-40. rokov videl. Tá atmosféra, kamera, svietenie, strihová skladba, gradácia. Má na tom veľkú zásluhu Tourneur, toto je presne ten typ scenáru, ktorý by v iných, menej schopných rukách mohol dopadnúť veľmi zle. (08.08.2017)

Irena pochází ze Srbska, vzdálené východní země podobně tajemné, jako je třeba Transylvánie. Když se seznámí v New Yorku s Oliverem Reedem, mladým americkým mužem, měla by být šťastná z rodícího se přátelství. Bohužel, v jejích stopách jde strašlivá kletba spojená s čarodějnictvím v její rodné zemi. Pokud políbí muže, obejme ho, či naopak na něj začne žárlit, promění se v obrovskou kočku a roztrhá jej. Černý panter za mřížemi v ZOO neklidně přechází z místa na místo a Irena přemýšlí, zda má dovolit svým citům, aby jí změnily život. Okolí je přesvědčeno, že trpí duševní poruchou způsobenou traumatem z dětství, kterou je možno vyléčit. Až příliš pozdě si všichni zúčastnění uvědomí, že čarodějnický kult kočičích lidí existuje. Baladické drama je nasnímáno černobílou šerosvitnou kamerou, k napětí stačí hra stínů či řev šelmy. Mezi působivé momenty patří třeba scéna, kdy Alice, spolupracovnice Olivera, jde za tmy sama domu nebo je sama v bazénu. Škoda, že tvůrci nedali více prostoru tajemné kočičí ženě (uhrančivá Elizabeth Russellová). Dnes již poprávu kultovní snímek. Ke zdejšímu obsahu: neschovávali se před deštěm v krámku se zvířaty, šli tam vyměnit kotě, které se Ireny, jako všechny kočky, bálo. (01.09.2018)

Snímek jsem dlouho odkládal, protože se mi nedařilo sehnat titulky a bál jsem se, že tak úplně nepochytím, o co v Cat People jde. Nakonec jsem to riskl a výsledek byl víc než slušný. Ani jsem nečekal, že se mi to bude tak líbit. Vedle Vlčího muže s Lonem Chaneym Jr. je tohle pro mě nejlepší hororový snímek 40. let minulého století, i když jich moc není. Alespoň ne těch, které by stáli za zmínku. Kočičí lidé jsou určitě správnou volbou pro milovníky starých černobílých thrillerů, ale běžného hororového diváka asi nepotěší. Každopádně já byl potěšen velmi. (27.05.2012)

Zajímavý příklad klasického hororu z dob, kdy si kinematografie nemohla pomáhat technickými vynálezy a digitálními triky, takže musela spoléhat na atmosféru vytvářenou scénářem, hrou stínů, zvuků a hereckou mimikou. A ono to kupodivu velice dobře funguje, takže tohle původní zpracování je důstojným soupeřem pozdějšímu remaku. Napětí postupně graduje a je neuvěřitelné, jak málo stačí k jeho navození. Hororový námět zároveň úzce souvisí se sexuální tématikou podobnou například upířím hororům oné doby. Vzájemné soupeření dvou žen o jednoho muže může vést v případě, že jedna z nich má drápky a povahu jít ve všem nadoraz, k opravdu děsivému dramatu. Celkový dojem: 65 %. (22.10.2010)

Po natěšení přichází zklamání. Jednotlivé scény filmu fungují skvěle, ať už jde o úplný začátek, "moju sestru" na svatbě, plašící se zvířata v Irenině přítomnosti nebo o bazén; k tomu je třeba přičíst skvělé nasvícení a dobrou hudbu. Jenže dohromady to nějak nefungovalo, psychologizace postav nebyla úplně povedená a vše působilo spíše jen tak lehce načrtnuté, místo aby si to divák mohl s postavami prožít. Což je škoda, protože tušení čehosi zlého trvá celou stopáž, a když se to personifikuje do tušení velkého pantera obcházejícího kolem, potenciál byl obrovský. PS: Jak se tu tak dívám, jsem zřejmě jediný, komu se Simone Simon nelíbila, a to ani trošičku. Ale fakt mi přijde ošklivá. (16.12.2013)