Putovala jsem se Zombií

Tak si můžu ze seznamu odškrtnou další dlouho odkládanej film a zároveň další kousek z knihy Steven Jay Schneider 101 hororů, které musíte vidět, než umřete kterej jsem viděl. U jsem to psal několikrát a napíšu to i tady. Pro horory s voodoo tématikou mám určitou slabost. Ikdyž tohle má hodně blízko k dramatu. Mimo zombie a již zmíněné voodoo je tu totiž velkou roli hraje i láska, zrada a nenávist. Takže  určitým ohledu může být zařazení do knihy 101 hororů, které musíte vidět, než umřete trochu diskutabilní protože o čistokrevnej horor nejde. Za vidění ale film rozhodně stojí. Slabší 4hvězdy (30.04.2024)

Kultovní film vycházející z klasického pojetí nemrtvých, to znamená voodoo, prázdné bytosti bez jediného pocitu, součást domorodých rituálů. Žádné nahnilé zrůdičky. A taky žádný zlomyslný Bela Lugosi schovaný a manipulující někde za stromem. Tenhle povedený horor si zakládá na znepokojující amosféře (klasika - přítomnost 'zla' a tajemna vytušíte hned v prvním okamžiku, avšak nic přímo do oka bijícího nečekejte až do konce filmu) budované hlavně pomocí stínů, domorodců a tématického hudebního doprovodu. Navíc hlavní náplní není ona Zombie, ale spíše rodinná tragédie s ní spojená. I walked with a zombie. It does seem an odd thing to say. (20.03.2008)

Moje druhé stretnutie s Tourneurovou tvorbou dopadlo rovnako, ako v prípade Cat people. Nejedná sa o žiaden hrôzostrašný horor, ten je skôr v obsahovej rovine filmu, ako v tej vizuálnej. Tourner dokáže atmosférou a prístupnosťou postáv vtiahnuť diváka rýchlo do deja a upútať jasne stanovenou zápletkou, čiže klasickými hollywoodskymi prvkami. Film je myšlienkovo veľmi bohatý, čo ma príjemne prekvapilo, okrem zaoberania sa spoločenskou hierarchiou môžeme film porovnať s mladším Exorcistom, kde rovnako víťazí nadprirodzeno a náboženstvo nad medicínskymi pokusmi o vyliečenie. Nie sú tými skutočnými zombies skôr miestni otrokári, celý život sa podriaďujúci svojim majiteľom? Bál som sa naháňačiek s latexovými príšerami v lese, dostal som plnohodnotnú psychodrámu. (20.12.2012)

(1001) A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře. (19. 8. 2009 v kombinaci s 8. 9. 2022) (19.08.2009)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)