Jiná liga

Zápletka moc originálně nezní. Ale především díky hudbě, diblíkovské Ludovice a jejím přátelům, působí film v první půli zábavně. Ne vždy to bylo podpořeno verbálním humorem, který by mě oslovoval, protože cílovkou jsou tady spíš mladší ročníky, ale hlavní postava je moc fajn. Tvůrci dostali možnost vymodelovat svéráznou dívku, které moc času nezbývá, ale je s tím vcelku srovnaná. Taky je správně prdlá a oprsklá, protože vedlejším produktem faktu, že můžete brzy zemřít je, že na lži a přetvářku není čas. Ledaže.... by Martě na něčem tak moc záleželo, že by pravdu říct nechtěla. Je trochu zvláštní, že scénář pracuje s tím, že je Marta neatraktivní; příběh o ošklivém káčátku/housence, která se v motýla nezměnila. Přitom je Ludovica moc pěkná holka a má v sobě podobnou vnitřní krasu, jakou ukázala Audrey Tautou v Amelii z Montmartru. Ostatně asociaci s francouzským klenotem napomáhá jak hudba, tak šotkovství i mikádo Marty. Tvůrci toho umí patřičně využít a míchají vtipné momenty s romantikou. Ovšem v druhé půli na mě bylo té romantiky moc. Navíc klišoidní...to moc nemusím. Ale výsledný dojem mi to nezkazilo. Jiná liga je příjemná komedie pohybující se na hraně červené knihovny, ale v tom italském provedení a především díky výborné Ludovice, je to v pořádku. Pokoušet to ale dál nebudu a obě pokračování si nechám ujít. (09.03.2024)

Tento film patrí do série filmov „umierajúcich tínedžerov, ktorí sa zamilujú“. Námet a teda ani celkové témy snímky nie sú ničím novým a pravdepodobne ani posledným. Isteže ide o variáciu - iná choroba, iné spúšťače kritického stavu/ pravidlá a pohľad „umierajúceho tínedžera“ na svet – avšak podobnosť zostáva. Diváci všeobecne milujú variácie a podobnosti preto ma neprekvapuje, že „neliezol na nervy“ už s omletým. Niekoľko vecí mi však príde vhodné nadhodiť: hlavná hrdina (neuveriteľne mi pripomína Améliu) ako aj LGBTQIA+ vdychujú naratívu celkovú sviežosť a to aj vďaka nie úplne nenápadnému vysmievaniu sa sériám filmov s podobnou tématikov. Medzi jeden z dôvodov prečo považujem tento film za príjemný je rozhodnutie talianských tvorcov neopúšťať rovinu komédie a prepnúť do programu žmýkania emócií. Na záver sa zmienim o pracovnom povolaní hlavnej hrdinky. Istým spôsobom to slúži len k dvom dobrým vtipom a môžeme to považovať za extrémne hlúpe. Čo mi však prišlo zaujímavé (a týmto skladám poklonu Ellie Riuz Rodriguezovej za dabing Ludovici Francesconi), že anglickej verzií bol tento vtip oveľa výraznejší a údernejší ako v originálnej verzií. (Odporúčam pozerať film v originálne a prepínať iba v prípade scén z potravín!) (22.08.2021)

Film zo mňa veru nevyžmýkal žiadne emócie a hlavné postavy by sa v reálnom živote nikdy nedali dokopy (hlavná hrdinka stalkuje svojho idola čo by bol pre mňa red flag byť na jeho mieste, vie o ňom všetko ale keď zistí, že žije v paláci je z toho prekvapená, naviac on vyzerá na 30 a ona na 12)...jediné, čo bolo na tomto filme milé a sympatické bola dvojica lesbička a gay (25.08.2021)

Původně jsem myslela, že se podívám na lehčí limonádu, ale překvapivě je to něco úplně jiného. Oba hlavní představitelé jsou moc fajn a nakonec jim jejich vztah docela věříte. Nedejte se odradit začátkem, kde hlavní hrdinka trochu leze na nervy a hlavní hrdina vypadá jako "nabušený" frajer., Konec mě trochu rozhodil, ale logiku měl. (07.10.2021)

Svojim zjavom, výstrednosťou a osobnosťou mi Marta dosť pripomínala preslávenú Améliu z Montmartru. Príbeh je v podstate jednoduchý a viacmenej priamočiary, a dáva do kontrastu "nenápadnú" Martu a populárneho "princa Krasoňa" Artura. Hoci to dejovo nebolo žiadne terno, tak ten štýl ma celkom bavil, a veľmi pomohol k tomu, že film bol napokon vcelku atraktívny a zaujímavý. Každopádne, k Marte som si sympatiu akosi nenašiel a takéto excentrické osobnosti fakt nemusím. Ale ako film to ušlo, fajn na 3*. (26.08.2022)