So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Film se otvírá velmi prudkým a naléhavým tempem, němečtí váleční zajatci jsou lifrováni kamsi na Sibiř, do těch nejdrsnějších podmínek pod "laskavá" ruská křídla. Jsou to Němci, ale především jsou to lidi, a tak jsem uprchnuvšímu nadporučíkovi Forellovi držela při jeho útěku na svobodu i v jeho strastiplném putování palce. Bohužel, přes velké náklady, nápady ( občas jsem podezřívala autory z inspirace a to nejen jedním "známým" příběhem) a jistě obrovskou práci zredukovanou "jen" do 158 minut, jsem neměla a zvláště pak, jak se příběh chýlil ke konci, tentýž pocit autenticity jako v jeho začátku. ()
Je to opravdu možné? Chvíli jsem se jen díval, zda je to možné nebo to je čistě výplod scenáristické mysli, protože výkon Clemense Forella bych zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Film, s výbornou výpravou a drsným vzhledem je podtržen v závěru při setkání nad jezerem, který je výborně natočený a vymyšlený, aby dokázal uzavřít celý film, čehož nebylo využitu naplno (nechci spoilerovat, ale úplný konec to není a trochu zbytečné kýčovitosti a naivity na závěr neuškodí). Jeden z mála kvalitních německých filmů o válce, kterou způsobili. ()
Překvapilo mě, jak málo emocí v tom filmu bylo, a jak moc nereálně místy vypadal. Za setkání na mostu dávám oba palce nahoru, ale jinak nic extra. Celou dobu jsem si říkal, jak by to vypadalo, kdyby "Bílé peklo" (stupidnější název už náš distributor ani vymyslet nemohl) natočil dejme tomu J. J. Annaud, který by sibiřská panorámata, jejich faunu i floru a hlavně mysl hlavního hrdiny balancující na hraně příčetnosti a šílenství využil naplno. A možná že by si odpustil i ty zbytečné vsuvky s čekající rodinou. Skoro 2,5 hodiny nudy. ()
Nehci nijak shazovat skutečnost, podle níž film vznikl, ale pietní uznání by si ten člověk zasloužil mnohem výraznější. Bauerovu předlohu nepovažuji za nijak dokonalou. Je to pouze literárně velmi jednoduchá (tudíž pro řadového konzumenta velmi čtivá) vyprávěnka o jednom nadlidském výkonu. Jenže tam, kde spisovatel boduje poutavým popisem extrémních situací, do nichž se Clemes Forrell dostává, tam absolutně vynechává scénárista, popř. kolabuje režisér. Z děje, totálně vykastrovaného o ty nejnapínavější, a divácky relativně atraktivní, momenty, nevycucal režisér v krutě přepálené stopáži více, než jednotlivé obrázky, bez emocionálnějších pojítek. Forrell putuje, zažívá chvíle napětí, strachu, akce, ale celkově se zasekává v kolovrátkovém efektu, jež směřuje k jedinému možnému konci. Ten se navíc (počínaje přechodem mostu) stává i přes svou podlézavou kýčovitost jediným opravdovým momentem, z nějž nepadá chlad a jejž je možno uvěřit. Na německý produkt s nálepkou velkofilm si tak divácká obec musela chvilku počkat až do Der Untergang. ()
Forell a jeho několikaletá cesta z gulagu na mysu Děžněva, zpět domů k rodině, která nikdy nepřestala věřit v jeho návrat. Jeho osobní souboj s nelidským velitelem tábora, který ho chce zlomit za každou cenu, to je asi základní dějová linie, tohoto skvělého filmu, který stojí za to určitě shlédnout! ()
Galerie (43)
Photo © Angel Falls Filmverleih GmbH
Zajímavosti (16)
- Natáčanie začalo 4. februára 2000 a skončilo 14. januára 2001. (MikaelSVK)
- Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy, kterou napsal Josef Martin Bauer. Kniha vyšla i v ČR pod názvem „Kam až mě nohy donesou“. (Dragoni)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
Reklama