So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Tenhle film bohužel nemůžu brát vážně ani po notné dávce legálních drog. To první a poslední chvályhodné na tomhle kousku je snaha zachytit jednu poměrně zajímavou historickou epizodu. Avšak zbytek nemohli tvůrci ani v nejmenším myslet vážně?! Herci notně ochotnicky přehrávají už tak hloupoučký scénář, který obsahuje všechna možná klišé z válečných filmů, což nepochopil ani netalentovaný režisér se značné naivním rukopisem. Jeho styl je až nechutně doslovný, povrchní a pozérský. Celé toto utrpení dokresluje otravná hudba oplývající s brilantní schopností lézt na nervy již po první polovině filmu. Tenhle pokus byl opravdovým výstřelem do prázdna. Pro příště bych snad všem zúčastněným poradil, aby si při natáčení jejich dalšího kousku konečně uvědomili žánr filmu a nevyrobili další nechtěnou parodii na snímek samotný. ()
Na evropské poměry hodně nákladný a odvážný projekt. Rozhodně nemůžu říct, že mě to nezaujalo. Jak už to tak bývá je obvykle velmi těžké kritizovat film pojednávající o hrůzách druhé světové války,kromě toho bylo dosti zajímavé snad poprvé vidět podobný snímek také z pohledu Němce. Je jenom veliká škoda,že režisér trošku víc nepřitlačil na pilu a nenaservíroval nám nějakou naturalističtější scénu, takové téma přímo vybízí natočit film s depresivní atmosférou,která nenechá diváka vstát ze židle. Bohužel se tak nestalo a také některé herecké výkony jsou místy poněkud matné. I tak,ale nakonec převažují spíše pozitivní pocity. Děj poměrně rychle odsýpá a s přihlédnutím k tomu,že se jedná o film inspirovaný skutečnými událostmi a jenž navíc vznikl v Německu, musím dát za čtyři. ()
Překvapilo mě, jak málo emocí v tom filmu bylo, a jak moc nereálně místy vypadal. Za setkání na mostu dávám oba palce nahoru, ale jinak nic extra. Celou dobu jsem si říkal, jak by to vypadalo, kdyby "Bílé peklo" (stupidnější název už náš distributor ani vymyslet nemohl) natočil dejme tomu J. J. Annaud, který by sibiřská panorámata, jejich faunu i floru a hlavně mysl hlavního hrdiny balancující na hraně příčetnosti a šílenství využil naplno. A možná že by si odpustil i ty zbytečné vsuvky s čekající rodinou. Skoro 2,5 hodiny nudy. ()
Zdařilé válečné drama, kterých se v Německu zrovna moc nevidí.Příběh německého vojáka,jehož vůle přežít a vrátit se zpět ke své rodině je obrovská.Proto se rozhodne utéct z poválečného zajetí a my vidíme jeho návrat domů,skrze drsnou pláň,krásnou přírodu.Skvělé drama na jehož konci ukápne i pár slz.Bravo ()
Slušné zfilmování neuvěřitelného příběhu o člověku, který po útěku z gulagu putuval za svoji rodinou tři roky a ušel přes 14 000 kilometrů. Nechce se ani věřit, že příběh je podle skutečné události i když samozřejmě filmaři udělají své a místy je film trochu přitažený za vlasy. Po dlouhé době jsem viděl pěkný německý film, kde hlavní představitel předvádí hodně dobrý výkon a u kterého budete fandit do posledního okamžiku. Moc nechybí a mohlo to být i pět hvězdiček..... ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Natáčanie začalo 4. februára 2000 a skončilo 14. januára 2001. (MikaelSVK)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- Jméno Clemens Forell je pseudonym. Forell se ve skutečnosti jmenoval Cornelius Rost, který se změnou jména chtěl v době vydání knihy vyhnout potenciálním problémům s KGB. (džanik)
Reklama