So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Velice solidní válečný film – no na německé poměry i hodně poutavý scénář. Je sice pravda, že kdyby se vychytaly všechny mouchy a trochu se tomu zkrátila stopáž (potažmo zbytečně zdlouhavé scény) mohla to být pecka, ale jinak všechna čest. Do filmu jsem se zažral už od prvních minut, hlavní hrdina mi byl sympatický a to jinak nácky nesnáším – jeho útěk a strasti, se kterými se na své pouti potkal, dokáží zaujmout i zaujatého diváka, jen musím zkrátka říct – že tenhle chlapík měl prostě „z prdele kliku“ snad úplně ve všem. Taky bych chtěl potkat ve světě tolik hodných lidí, kteří se o mě postarají. Ne že by neexistovali, ale tolik najednou…? Každopádně Bettermann si zaslouží moje uznání za předvedený výkon a dvojice režisérů mírné pokárání za (ne) využití celkového potenciálu, který tento námět měl. ()
Na jednu stranu syrové tak, jak to umí jen evropané, na druhou stranu je to skoro až pohádkové tím, jak hlavní postavě všechno vychází. Tak jako tak je to ale poctivý německý velkofilm, který svou obsahovou nabitostí a přesto vcelku pomalým tempem v divákovi vyvolá pocity, že si tou úmornou cestou prošel společně s hlavním hrdinou. ()
Překvapilo mě, jak málo emocí v tom filmu bylo, a jak moc nereálně místy vypadal. Za setkání na mostu dávám oba palce nahoru, ale jinak nic extra. Celou dobu jsem si říkal, jak by to vypadalo, kdyby "Bílé peklo" (stupidnější název už náš distributor ani vymyslet nemohl) natočil dejme tomu J. J. Annaud, který by sibiřská panorámata, jejich faunu i floru a hlavně mysl hlavního hrdiny balancující na hraně příčetnosti a šílenství využil naplno. A možná že by si odpustil i ty zbytečné vsuvky s čekající rodinou. Skoro 2,5 hodiny nudy. ()
Je až neuvěřitelné, jak silné může být lidské odhodlání. O tom je právě tento film. Přesto, že téma je dost podobné, jako v Útěku ze Sibiře, přišlo mi to o něco lepší, protože je to drsnější a surovější. Německý důstojník si odpykává svůj trest nucených prací na Kamčatce. Protože se mu ale vidina takového života moc nezamlouvá, rozhodne se odtamtud utéct. Na cestě ho čeká spousta překážek a to jak přírodních, tak lidských. Ve filmu se často střídají roční období a on putuje stále dál. Nikdy by se asi tak daleko nedostal bez pomoci několika vlídných lidí. Po cestě poznáváme různé, tehdy sovětské lokace. Celou dobu je mu v patách hlavní bachař z onoho gulagu, který je neoblomný. Dostane se domů? "Proč mi pomáháte?" ()
To, že sa záver bol ako z telenovely, pár nedotiahnutých scén ma nedokázalo odradiť z pocitu, že som videl napätím, emóciami a kvalitným dobrodružným spracovaním nabitý, strhujúci snímok o ceste, ktorú treba vidieť. A určite sa k nemu rád vrátim. Navyše aj herecké podanie Bernharda Bettermanna ma zaujalo, čo sa pri nemeckých výkonoch nestáva často. 85%. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Když hlavní hrdina chce vystřelit po tuleňovi, tak v jednom záběru natáhne pistoli Tokarev, která je čistá. V následujícím záběru je však celá od sněhu. (Marsu88)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
- Film je inspirován skutečnou událostí. (StrYke)
Reklama