Bílé peklo

Jarek Haxnavica to sepsal též, a to podstatně stručněji: Du du du, du po ledu, a dopředu du, a dozadu du! Du du du, du po ledu, a dopředu du.....Byť již léta tvrdím, že nácíček nemá právo si postesknout, neb měl zůstat sedět doma na prdeli a ne se srát do zbytku světa, tento film jednomu vtlačí do mysli i trošku toho soucitu a pochopení. Doporučuji však navařit pár barelů kávy a pod oční víka zarazit sirčičky. Jinak přijdete o velkou část potulky wehrmachtmanna po sajůzu! Né, že by to vadilo. (21.03.2013)

Mohl to být výborný film. Má silný námět - podle skutečné události. Kamenem úrazu se ale stala jeho délka. Buď měli tvůrci natočit raději seriál, protože zajímavého materiálu by se našlo jistě dost, nebo měli film minimálně o půl hodinku zkrátit. Začátek má spád, poutavou výpravu, slušnou hudbu, vcelku dobré herecké výkony. Bohužel po útěku z pracovního tábora začíná být film místy až nezajímavý. Pasáže „Divoká řeka“ a hlavně „Tanec s vlky“, které jsem si sám nazval podle filmů, které mi připomínaly, jsou nejen nudné, ale působí dost vykonstruovaně. Navíc mi u hlavního „záporáka“ chyběla motivace. Ale nic se nemění na tom, že první hodina filmu je téměř výborná. Škoda toho zbytku. (11.03.2004)

Po přečtení zdejšího obsahu jsem si říkal, proč někdo píše obsah tím stylem, že vyklopí celý děj. Ale po zkouknutí filmu beru zpět, protože popsaná je skutečně jen úvodní část filmu - aby taky ne, když má dvě a půl hodiny. Ale dobře naplněné dvě a půl hodiny. Pravda, dost mi vadila přílišná hranost - narozdíl od tématicky stejného Útěku ze Sibiře, který působil mnohem autentičtěji. Stejně tak hudba film zbytečně předramatizovávala (naopak u Útěku ze Sibiře chyběla, což mi ale taky vadilo). Místy se člověk pozastaví nad (možná jen zdánlivými) nelogičnostmi (díky scéně na mostě jsem pochopil to, nad čím jsem si předchozí dvě hodiny lámal hlavu - tedy proč velitel gulagu tak urputně Forella pronásleduje, dyť mu může být putna; no, ale ani teď si vlastně nejsem jistý, jestli to byl vážně míněný záměr té výzvy dokázat si, že ho chytí, anebo jen laciný dějový konstrukt kořist-lovec, klaďas-záporák). Celkově film nepůsobí jako z roku 2001, ale spíš o 10 či více let starší - viz i efekty, třeba ta příšerná polární záře, nebo zcela jednoduchý trik se zastřelením tuleně. Ale ty vyjmenované nedostatky stejně převažuje ten silný příběh a ještě silnější konec. A taky - kamera byla velmi příjemná a zejména je film naplněný krásnými přírodními scenériemi. Je pravda, že občas je film na hranici vizuální a zejména emocionální kýčovitosti (zejména tu místy i výrazně překračuje do patetičnosti), ale... přesto jsem mu podlehl a dávám čtyři hvězdy. (22.12.2015)

Po dlouhém čase opět jeden německý snímek, který by se dal zařadit mezi "ty lepší". Prohraná válka, transport na Sibiř na nucené práce a utrpení v mrazech cestou vlakem na Dálný východ. To jsou skutečnosti, které nasměřovaly německého nadporučíka Forella do "ruského pekla". Spolu s ním prožíváme nelidské týrání ruskými vězniteli, a přesto, že se jedná o německého vojáka, který podrobil i náš národ, držíme mu palce na jeho cestě ke svobodě. Bohužel s blížícím se koncem ztrácí příběh na důvěryhodnosti, jak už níže poznamenala Kleopatra. Ale buďme shovívaví a nechme se unést bezesporu napínavým příběhem, údajně snad podle skutečnosti. (09.07.2007)

Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." (10.11.2007)