Láska na útěku

Jestliže jsem byl zpočátku zaražen tím, jak moc se tento film ohlíží za předchozími 4 díly volné doinelovské série (a říkal jsem si, zda je kvůli tomu Láska na útěků srozumitelná i pro člověka, který starší filmy nezná?), nakonec jsem to docenil. (Ostatně mě napadá, že zvláštní je už jenom to, že dnešní člověk si může pustit všech 5 filmů za sebou, zatímco tehdejší diváci neměli v podstatě jinou možnost než vidět je v kině - a mezi prvním a posledním dílem uběhlo dlouhých 20 let, prostor pro připomenutí - a revizi - dávno zapomenutého zde byl tedy velký). V tomto ohledu mě potěšilo, že se do děje vrátila Marie-France Pisier v roli Colette, která po 17 letech od událostí ve snímku Antoine a Colette vše nově vysvětluje ze svého pohledu ve vynikající scéně ve vlaku, která je podle mě jedním z vrcholů filmu (a obecně obdivuji způsob, jakým se zde Truffaut nejenom vrací ke svým starším snímkům, ale jak jejich různé události často zasazuje do jiného kontextu a vykládá je jinak - přijde mi to neobyčejně tvůrčí). Mimochodem jak se mi tato herečka ve zmíněném starším snímku nelíbila, zde doslova září a zcela zastiňuje Antoinovy další ženy - Dorothée v roli Sabine ještě ujde, ale Dani už je zcela ultimátní ošklivka, a u Claude Jade jsem se pro změnu zhrozil, co se jí stalo s obličejem, protože ještě o 7 let dříve v Rodinném krbu byla zcela úchvatná. Celkově si rozhodně nemyslím, že by to tento film byl zbytečný - naopak podle mě přidává mnoho nového k původním skvělým filmům - a tím člověka přiměje je vnímat jinak - a je jejich působivou závěrečnou tečkou. (07.09.2018)

Pokud by někdo neměl čas a chuť sledovat celý cyklus Truffautových filmů věnovaných jeho oblíbenému hrdinovi Antoine Doinelovi, může zvolit Lásku na útěku a ve zkratce se seznámit s dějem předchozích filmů, protože nemalou část tohoto snímku tvoří flashbacky. Ti, kteří shlédli předchozí Truffautovy snímky, vědí, o čem film bude a co mohou očekávat. Doinel ne a ne dospět a vybrat si partnerku a své místo v životě. Po předchozích rozpadlých vztazích se mu hroutí další vztah a Doinel se touží vrátit ke svým předchozím láskám a vzpomínkám. K Doinelovi prostě už patří rozpolcenost a nerozhodnost, ale Truffaut mu ještě dává šanci začít znovu. Slušný, jako obvykle humorem odlehčený Truffautův kousek. Celkový dojem: 80 %. (10.08.2008)

Hlavním nástrojem posouvajícím film dopředu jsou zmiňované návraty do minulosti. Přesto se nedá říct, že by film neměl souvislý děj. Naopak, propletenost osudů mezi jeho osudovými ženami je hodně zajimavá. Tady byla sentimentálnost možná vytýkaná nejvíce a něco na tom bude pravdy, přesto Truffautovy za ty léta věříte vše a pokus jste se společně s Léaduem pohybovali jejich životem (protože Antoinem je typickým dialektickým výsledkem postavy a hercem) Láska na útěku potěší, shrne a snad nadobro vyřeší jeho ženský problém... Protože se bojíš lidí (30.04.2010)

Volná pentalogie filmových osudů Antoina Doinela se uzavírá v jeho třiceti letech v období rozvodu s půvabnou Christine. Obvzláště v první hodině se rekapituluje Antoinův život pomocí vzpomínek, které jsou tvořeny útržky z minulých čtyřech snímků, což by nevadilo kdyby jich bylo pár na dotvoření atmosféry hrdiny procházejícího krizí středního věku. Jenže zde je jich až přehršel (kolem šedesáti) a jsou poskládány takovým způsobem, že jsem uvažoval zda tak nefungující film vůbec pochází od geniálního režiséra Truffauntova formátu. Tato část vypadá jak kdyby byla určena publiku, které ostatní filmy nezná. Naštěstí v závěrečné části již máme zrekapitulováno a tak nastupuje klasická emocionálně silná typicky "truffautovská" část. Obvzláště od scény rozhovoru Colette s Christine na lavičce je snímek za plné hodnocení. A úplný konec je úžasný. Sbohem Antoine a doufám, že se ti v životě povede dobře, škoda že již bez nás diváků... (27.01.2007)

V poslední části doinelovské pentalogie prochází Antoine největšími citovými otřesy od filmu Nikdo mne nemá rád. Zároveň je tu jeho osobnost asi nejvíc odhalena, k čemuž přispívá i množství scén z předešlých dílů (někdy až trochu zbytečných, zvlášť z předchozího Rodinného krbu). O dalších osudech Antoina Doinela, jednoho z nejzajímavějších filmových hrdinů, už se více nedozvíme, ale já věřím, že teď už to všechno zmákne i bez nás! (29.11.2007)