Muž, který měl rád ženy

Kouzelný snímek o notorickém sukničkáři a milovníku žen. Film je chytře vymyšlen a poskládán z řady navazujících, střídajících a doplňujících se (milostných) epizod, které vypráví hlavní hrdina, rekapitulující a vtipně glosující svůj život v knize, kterou píše. Atmosféru celého díla předznamenává už úvodní (a současně závěrečná) tragikomická scéna z hrdinova pohřbu, na kterém se sejdou jenom ženy (pouze v pozadí se po hitchcockovsku mihne F. Truffaut :o). Muž, který měl rád ženy totiž zemřel a byl pohřben stejně jako žil. (02.03.2006)

Tady mi prostě něco nesedělo, nedokázal jsem se soustředit, ponořit do děje, stále jsem se díval po hodinách. Na druhou stranu, odejít v půlce jsem také nedokázal, něco mě u filmu drželo, nevím, jestli to byly oblé křivkyv sukních, nebo Bertrandovo filosofování. Také některé epizodní příběhy byly vcelku zajímavé. (04.12.2008)

Retrospektivně vyprávěný příběh o chronickém záletníkovi, v jehož životě figuruje nespočet žen. Když jednou dostane košem, rozhodne se, že napíše svůj příběh o ženách, které prošly jeho životem. Odhaluje svou závislost na ženách, ale také neschopnost je skutečně milovat. Jakmile ho nějaká žena zaujme, je schopen vyvinout jakékoli úsilí, aby ji svedl. Nakonec se mu jeho touha po ženách stává osudnou. (20.12.2008)

Dnes už pomerne archaickým dojmom pôsobiace spomínanie postaršieho záletníka, pre ktorého sú ženy hlavným zmyslom života, no film ten svoj celkový zmysel počas celého priebehu len hľadá, nikam nespeje, nikam nesmeruje. Tento príbeh muža, ktorý spomína na svoje niekdajšie milenky, je však neskutočne šarmantne a pozitívne natočený, nejde však o nijakú zábavnú komédiu, ani o tragickú drámu. Je to vlastne len obyčajný, len miestami výnimočný snímok, zručne a dráždivo natočený a zahraný. V rukách dnešných tvorcov by však asi podobný príbeh dopadol ako totálna fraška alebo nechutná zvrhlosť a tak som rád, že pochádza z Truffautovho pera. 70%. (12.12.2008)

Z Truffautových filmů, které jsem zatím měla možnost vidět, je tenhle pro mě nejslabší. Měla jsem z něj pocit, jako by bylo nutné vypotřebovat všechen materiál. Zkrátit aspoň o půl hodiny by nezaškodilo. Po velmi slibném začátku, kdy Bertrand (nikoli Bernard, jak se píše v obsahu filmu) složitě pátrá po totožnosti ženy, z které zahlédl v čistírně jen nohy, už jen jedna milenka střídá druhou, v módě 70. let vypadají všechny stejně a až na výjimky většinou splývají. V druhé polovině filmu píše Bertrand knihu - své záletnické memoáry - kde také jen recykluje stále stejné úvahy. Je zdůrazňována Bertrandova posedlost ženskýma nohama v rozevláté sukni a na vysokých podpatcích, ale těch nohou bylo v celém filmu nějak moc. Napadlo mě: co by chudák Bertrand dělal dnes, když každá nosí džíny a kecky? (04.12.2008)