Jules a Jim

Manželský trojúhelník podle mého gusta. Už to tak někdy bývá, že dva lovci se zaměří na stejnou kořist. Tento film pokládá celkem logickou otázku - proč si kvůli tomu nadávat? Proč si dělat naschvály a kazit si tak život ještě více? Truffautův pohled na věc dává rozhodně smysl a líbí se mi rozhodně více než stereotyp některých amerických filmů, kde už chybí akorát jen nůž v zádech. V tomto duchu vše vyvrcholí poměrně silným závěrem, který i přes jistý zvrat udržuje pozitivní náhled na věc. Krom jiného bych rád také pochválil dobré herecké výkony tradičních Francoisových spolupracovníků (Werner, Moreau). 90% (21.05.2010)

Film to byl skvělý, jen jsem měl problém s tou přílišnou literárností, přišlo mi to jako taková pěkná ilustrace ke knize. Když už nemluví postavy (což je celkem vyjímečně) tak převezme slovo voiceover, který je někdy nezbytný, ale spousta se toho dala odvyprávět filmovou řečí. Je vidět že Truffaut miloval předlohu (o jejíž kvalitách nepochybuji) a snažil ze z ní toho do filmu nacpat co nejvíce. Jinak ale postavy jsou skvělé, stejně jako jejich herečtí představitelé (vyniká především Jeanne Moreau). Příběh je nadmíru originální a dokonce se skvělým nečekaným koncem (když o tom tak přemýšlím tak to jinak opravdu ukončit nešlo). (01.04.2008)

Přepsáno v dubnu 2018. S Truffautem jsem ztratil svou nevinnost, byl mou prvou opojnou láskou. Jules a Jim je filmovou adaptaci literární předlohy v truffautovsky estetické poetice, stylizace se stala hrou a každý obraz má vícenásobnou výpověď. Jules a Jim je osudová žena, po které bez ustání prahneme a zároveň nás rozervává na kusy. Hodí se zde Seifertova slova: "::: kdo mé naději však zabrání? Ani strach, že přijde zklamání! Abych, nekles pod tvá kolena! Nejkrásnější bývá šílená!" Fascinace přitažlivostí může být zhoubná. Kultivovaná zdvořilost a neochota přijmout běh událostí ke stavu nejsoucnosti skrývají masochistické uspokojení. Možnost nepříjemné zdlouhavosti je zažehnána věcností, vše se upíná k atmosféře. S láskou a stylovou elegancí se pečuje o okamžiky, které se vnořují do pocitů a interní nálady. Kontrasty oblažují v harmonii a sounáležitosti. Světová válka je předělem, nastalý chaos a zmar natrvalo poznamenávají duše. Láska je bolestí, bolest je láskou. A osudový milostný trojúhelník roztáčí svá protisměrná kolesa, třou se o sebe navzájem, drtí si lopatky, snaží se odpoutat k vysvobození, ale nezvyklá hluchota tlukoucího srdce nedává na vybranou. Láska až do úplného konce. Hlavním motivem esteticky podmanivého opusu je Catherine (šarmantní Jeanne Moreau), žena uprostřed čistého mužského přátelství a živočišného temperamentu. Bezprostřednost chování uchvacuje svou podmaňující vznešeností. A pouhé samotné přiblížení přináší omamné stavy a nevysychající touhu. Nebezpečné to rozdmýchání vášní! Rakouskou stranou příběhu je Jules (pozoruhodný Oskar Werner), citlivý a milující muž a oddaný přítel. Láska je motorem, spřízněnost cílem. Bolest není na překážku, kultivovanost je metodou. Francouzskou stranou příběhu je Jim (zajímavý Henri Serre), sebevědomější, živočišnější i osamělejší část života. Přátelství je na prvním místě, byť se věrnost přizpůsobuje motivaci touhy a provokuje bigotnost. Výraznější postavou je Gilberte (zajímavá Vanna Urbino), Jimova věrně čekající duše bez nároků i smutkem nejistoty a naděje. Z dalších rolí: lehkomyslně bezelstná a nezastavitelná Thérèse (zajímavá Marie Dubois), nepravidelně vstupující sochař a společný přítel trojlístku Albert (Serge Rezvani), Julesova malá dcera a jeho důvod k životu Sabine (Sabine Haudepin), či doprovod vypravěče (hlas Michel Subor). Jules a Jim je pro mne stylovou romantickou baladou, její způsob provedení konejší mou rozpolcenou duši. Stylově rozkošné pochutnání. (19.04.2009)

Dobovka, která i po letech vyvolává dojem, jako kdyby se odehrávala tady a teď. Stylisticky brilantní, zprvu milá a hravá, postupně temnější. Po prudkém startu a velmi hbitém střídání partnerek i prostředí dochází k pomalému utahování šroubů a zpomalování tempa. Záběry jsou delší, jejich návaznost plynulejší, hudba poklidnější. Podstatná část druhé třetiny je komorním interiérovým dramatem, stále ovšem ozvláštňovaným odkazy k němému filmu, různými způsoby vměstnávání tří figur do jednoho záběru nebo nenuceným opakováním kruhového motivu (který je v druhé polovině častější než lineární pohyb). Právě v osudovém kruhu neustálého rozcházení a scházení tři hrdinové uvízli, což jim nedává kdovíkolik možností volby. Potřebuje-li ušetřit čas nebo nasměrovat naši pozornost, přenecháTruffaut slovo autorovi předlohy, k němuž se nikdy neobrací jen pro to, aby si ušetřil práci. Film je pro něj stále přednostně vizuálním médiem, pročež náš zrak zaměstnává také během "literárních" scén psaní nebo čtení dopisů. Knihy sehrají významnou úlohu v závěru filmu, kdy jejich pálení značí konec jisté éry a současně předznamenává, jak vinou spalující vášně skončí dvě z postav. Klasický milostný trojúhelník u Truffauta nabývá podoby dialogu dvou mužů (kteří by klidně mohli být cinefilové), do jejichž spontánního dialogu vstoupila žena (která by klidně mohla být filmem), čím spontánnost vzala za své. Propadnutí falešné iluzi, že jedině ona je to pravou, je připravilo o možnost žít plnohodnotné životy. Jakkoli úspěšní jsou ve svých vnitřních bojích nebo v zákopech první světové války, femme fatale porazit nedokáží. 85% Zajímavé komentáře: Marius, Ruut (09.04.2007)

Jediná výraznější výtka směřuje na využití vypravěče. To že čte celé pasáže z literární předlohy by problém nebyl ani v nejmenším. Ovšem to, že nám zprostředkovává vše od dějových posunů, pohnutek i pocitů postav již ano. Herci samotní jsou tak někdy až příliš odsunuti na druhou kolej. Také by neuškodilo v některých pasážích ubrat na zkratkovitém tempu a trochu natáhnout stopáž, jelikož takto se vše odehraje strašně narychlo. Přesto dobrý melancholický snímek s nádechem klasické antické tragédie. (29.01.2007)