Tecuo II: Body Hammer

Tetsuo povýšil na zvráteného hrdinu. A ubralo mu to na sile. Prvý Tetsuo bol nepríjemný distopický a deštruktívny experiment. Tu sa nachádza aj nejaký ten príbeh. Ten mi v zásade nevadil a rovnako ani ďalšie Cukamotové vizuálne kreácie, len akosi postrádali originalitu jednotky. S hrdinom sa stále nevieme stotožniť, ale už to nemôžem považovať za experiment. Je to menej nepríjemné, menej strašidelné. Farebné filtre umocňujú niektoré scény - hlavne chladne modrá dodáva prázdnote rozpadnutých budov postapokalyptický nádych, ale aj napriek pozerateľnosti som čakal väčšiu pecku. A hneď po výslednej pointe - v rámci toho že sa tam furt niečo deje aj pomerne dobrej- sa film úplne rozpadne a posledné minúty sú akýmsi významovým doznievaním v ktorom som nevidel veľký zmysel. Ak sa dakedy dostanem k tretej časti som zvedavý ako toto všetko zakončí, keďže Body Hammer je v zásade upravená variácia na jednotku. (06.12.2015)

Moje vysoké hodnocení má nejvíce na svědomí fakt, že se mi jednička hodně líbila, ať už z vizuálního či psychologického hlediska. Nevidět ji, považoval bych tento snímek pouze za lehký nadprůměr experimentální odnože kinematografie s občas nějakou tou zajímavou scénou (např. epileptická projíždka po Tokiu), nicméně musím uznat jistou provázanost s původním filmem - zatímco starší černobílý snímek vypráví o tom, CO se s postavami děje, tento nám vysvětluje, PROČ tomu tak je. I díky tomuto zaměření dostává větší prostor příběhová linie, celek není až tak sugestivní jako předchozí díl a výraznost projevu ustupuje (s výjimkou syrového realismu - držení se za římsu výškové budovy bylo působivostí srovnatelné nanejvýš tak v Hitchcockově "Vertigu"). Pokud první film vás více zaujal právě množstvím surrealistických motivů, radši zůstaňte jen u něj, jelikož byste se zde mohli nudit, na švankmajerovsky laděné momenty se dostává jen velmi zřídka v závěru a ačkoli je zdejší punkový soundtrack originální, na ten z čtyři roky starého prequelu nemá. Suma sumárum, druhý díl mi přišel také povedený, ale třetí dobrodružství už zřejmě absolvovat nebudu, jelikož toto téma není dle mě vícekrát recyklovatelné, navíc záchytné body postupně vymírají. 90% (05.09.2010)

Pôvodný TETSUO mal u mňa ešte horšie hodnotenie. A nie preto, lebo to bola kravina, ale preto, lebo som to nepovažoval za film, ktorý by ma upútal niečim iným, ako totálne vyšinutou atmosférou a hnusnými ( rozumej drsnými ) trikmi. Toto pokračovanie je na tom lepšie len z toho pohľadu, že tvári viac ako Film a nie ako experiment. Je priehľadnejší a ucelenejší. Ale viac nič. (06.12.2017)

Pár let poté se Tetsuo vrací a tentokrát v barvě, s dějem a odlišným pohledem na kovová monstra. Zase klasický kravaťák s ženou a synkem jednoho dne jde nakupovat, ale přepadnou je plešouni s divnými brýlemi a synka unesou a tak začne cesta za člověkem z kovu. Prostředí, kostýmy a barvy jsou v druhém tetsuovi mnohem bližší takové té klasické představě o cyberpunku a není ani taková škoda, že už to není černobílé, protože scény jsou tak jako tak hodně tmavé a vzhledem k většímu příklonu k dějovosti tu už není tolik třeba, aby efekt umocňovala černobílá. Na druhou stranu ale bez černobílé kovové mutace lidí vypadají tak trochu podivně a to zvlášť pokud jde o tu finální fázi kovového monstra v druhém tetsuovi. Kovové proměny tu mají taky trochu jiný charakter než v předchozím filmu, takže se tu teď hodně střílí namísto vrtáků a drátových chapadel a to působí trošku míň bizarně než předtím, ale je to nejspíš vhodnější pro tu hlavní myšlenku filmu, která se se svou zběsilostí vymezuje vůči zběsilému tempu dnešní společnosti a zajímavě to působí s ohledem na dnešní problémy s maniaky, co jim jednoho dne rupne v kouli a jdou všechno vystřílet, takže takovýhle námět by asi neuspěl po roce 2000 třeba u amerického filmaře. Dějovost filmu prospívá nejen v tom, že dvakrát to samé by už nepůsobilo tak silně a bylo potřeba to udělat tentokrát jinak, ale taky ve větší přehlednosti, větší blízkosti ke klasickému cyberpunku a možnosti nacpat do děje pochopitelnější adrenalinové honičky. Honičky jsou tu to nejzábavnější a s dnešními trikovými možnostmi by scéna kravaťáka honícího jedoucí auto a po cestě se proměňujícího v tetsua byla úplně ukrutná pecka, ale takhle je to pořád dost našlápnuté, což ale jen prohlubuje propast mezi několika částmi filmu, kde to hodně zpomalí a krkolomně to vysvětluje děj. To působí zbytečně pomalu a nejspíš by to šlo udělat i mnohem líp, protože takhle to film zabrzdí tolik, že se na tu pětku prostě už nevyšplhá. No ale naštěstí tu máme super soundtrack, i když chudší než v jedničce, máme tu tetsua, ikdyž chudšího než v jedničce, a máme tu pořád nějaký ten cyberpunk a to je dobře :). (04.01.2011)

Zpočátku stejně okouzlující běs jako díl první, jen s barevnou kamerou, překvapivě stále esteticky (v rámci špinavého industrialu) působící, postupně ztrácí na efektní bizarnosti a stává se nepříjemně neokouzlujícím duchovním tátou i mámou všech těch Machine Girl a Robo-geish. Industriální holocaust masa a kovu se tak změní na pouhou "vystrč pušku z ruky a zastřel všechno" přímočarou a polopatickou naháněčku. Sic se špinaovým vizuálem, ale s dějem jak z nejhloupějšího amerického video-béčka. 6/10 (22.10.2014)