Rabbits

Pustite si to 3x po sebe a garantujem vám že vaše psychické zdravie nezostane bez ujmi. Dokonalá atmosféra, pocit úzkosti sálajúci z každého rohu miestnosti a každého slova deprimovaného králika. Surová ukážka všednosti nás (mňa určite) núti uvažovať o podstate a zmysle života v zajatí každodenného stereotypu. Život ktorý sme chceli sa čoskoro zmení na bezduché odriekanie rovnakých fráz a viet, naše vnútro hnije s neustále opakujúcimi sa dňami. Napriek tomu čakáme.... Prežívame.... A dúfame (16.09.2011)

Co ta sakra mělo být? Zfetovaný satanistický králíčci? Nebo nějakej bordel v časoprostoru? Má to být šokující odhalení, že taková komunikace je vlastně úplně normální a my lidi, kteří si myslíme, že jsme nejvyšší stupeň vývoje, jsme vlastně úplně mimo? Možná, že to byla ukázka naprosto normálního dne jedné americké králičí rodinky, snad to v Americe dotáhli tak daleko, že králíci mají svou vlastní reality show. A pak by bylo jasné, kdo je miláček davů. Tohle fakt nemůžu hodnotit, buď to byla naprostá kravina nebo to bylo naprosto geniání, rozhodně to nebylo normální. Asi to nechám nějaký čas uležet. (10.08.2007)

Já skutečně nevím, co si o tom mám myslet. Vím jedno - atmosféra byla dokonalá! A s tímto vědomím jsem si to taky pouštěla. Když jsem si po prvních třech minutách uvědomila, že Rabbits trvá asi třičtvrtě hodiny, začala jsem se bát, že to nedokoukám, že na to nebudu mít sílu, že mě to nebude bavit. Ale ono to kupodivu uběhlo dost rychle a já se nestačila divit, že už je tady konec. Konec, který... inu, trochu jsem se lekla. Dávám čtyři, protože jsem u toho vůbec nevnímala čas a jak už jsem jednou napsala, atmosféra, vizuální pojetí a originalita ve všech ohledech byla skvělá. Kdybych z toho neměla tak rozporuplné pocity, tak dám pět nebo žádnou. (25.01.2008)

Zajace. Úchvatná demonštrácia obsažnosti ticha. Sériou monotónnych výstupov nasnímaných z jediného a meneného miesta sa dostávame do pozície voyerov sledujúcich stojatý život rodiny s ľudskými telami a zajačími hlavami, obývajúcej strohý a neosobne zariadený byt, chladne unifikovanú miestnosť bez identity.......... Snímka pomaly a ticho prestupuje do viacerých obsahových a interpretačných rovín, pôsobí ako mystická satira na populárne sitcomy a zároveň sugestívne evokuje prázdnotu bežného (rodinného) života, vyobrazeného s dávkou depresívnej absurdnosti, odosobnenosti, snovo naboptnanej odcudzenosti......... Atmosféra filmu je priam kafkovská, vynára sa spomienka na Lynchov citát z obdobia debutovej snímky ERASERHEAD: „Jediný človek, ktorého by som bral ako brata, je Franz Kafka." Lynch nie že by zaujímavo balansoval na hrane absurdna a reality, on oba (proti)póly organicky spája, vytvára konzistentnú homogénnu zmes, surreálny svet parafrázujúci a simultánne zaklínajúci ten náš.......... Použité výrazové prostriedky sú introvertné, uzavreté v sebe, do seba. Dlhé statické zábery, riedky strih a jedna jediná pozícia kamery, uťahaný hudobný sprievod so sitcomovým, disonantne nasamplovaným smiechom plaziacmi sa pod pomalou, až statickou naráciou, nesúvislá niť riedkych dialógov a replík postáv poväčšinou temne nonsensového charakteru vytvára silne cyklicky tiesnivé miniuniverzum jednej izby ,akoby zvláštne povedomej miestnosti, klaustrofobickej mory, ktorú síce sledujeme z vzdialenosti, no napriek prvotnej odmeranosti sa nevyhneme jej senzibilnému pôsobeniu, presahujúcemu do hypnotických rovín. (22.07.2013)

Upozorňuji, že mám Lynche hodně ráda. Ale!... Jestli jsem někdy vyslovila myšlenku, že jsem některý Lynchův film nepochopila, tak to ode mě bylo více než troufalé. Ty filmy si to totiž vůbec nezasloužily. Ne, opravdu nedokážu ocenit film, který nepochopím. U ostatních filmů na mě aspoň zapůsobila mrazivá atmosféra. Ale tomuto snímku chybí i to lynchovské napětí a úzkost vyvěrající z hudby a strachu, co se objeví v další scéně. Tohle scény, které trvají čtyřikrát déle než by měly, rozhodně nevyvolávají. Z úcty k Lynchovi to ale úplně do koše hodit nemůžu. 21.4.2007 (21.04.2007)