Maso a krev

MASO A KREV je prvním americkým filmem Paula Verhoevena, na kterém je ale vidět, že ho v zahraničí natočil proto, že mu na takový scénář nikdo z domácích producentů nechtěl dát peníze. Zatímco ve své americké tvorbě bořil mýty a řetězil atrakce, v evropské se více věnoval postavám a vyprávění příběhu, což je patrné i na španělsko-americkém koprodukčním počinu, ve kterém sice stále jde o postavy a příběh, ale akce je motivována kompozičně (celý závěr)._____ Nechybí Verhoevenova oblíbená témata, která jsou již vyjádřena v samotném názvu (násilí a sex má ale společenský charakter, není samoúčelné); mužská postava trpí božským komplexem a je blouznivá, žena je stejně chytrá a silná jako muži - ze znásilňované se stane znásilňovatel; náboženská symbolika v podobě nasvícení postav snímaných z podhledu je patrná i v obsahové rovině, kdy jsou "hrdinové" vedení sochou svatého; postavy nejsou černobílé - vzdělaná a ušlechtilá panna se projeví jako zrádná děvka, násilník a vůdce zase jako muž se smyslem pro (morální) spravedlnost; dějinný vývoj nikdy nekončí._____ Pokud se dá tvorba "(o)bludného Holanďana" vnímat jako jedna obsáhlá kniha, kdy každou kapitolu tvoří jeden film, kdy americký zrcadlí jiný evropský, pak MASO A KREV je pokřiveným odrazem televizního, dobrodružného a zábavného seriálu FLORIS. Je příznačné, že zatímco FLORIS byla první spolupráce Verhoevena s Rutgerem Hauerem, který byl do role vybrán kvůli své fyzičce, MASO A KREV je jejich spolupráce poslední (po 4 filmech). Hauerovi se nezamlouvala prezentace ústřední postavy, protože chtěl na americkém kontinentu prorazit jako hlavní kladný hrdina... což si splnil ve stejném roce JESTŘÁBÍ ŽENOU. A Verhoevenovi se zase splnil sen natočit dobrodružnou dobovou fantasy podívanou, ve které by neztratil dotek s domovem, ale prorazil i v zahraničí. I když málo známé dílo známého režiséra, MASO A KREV se může postavit vedle BARBARA CONANA (k oběma složil hudbu Basil Poledouris). 9/10 (22.01.2007)

Středověký příběh, který Paul Verhoeven okořenil zvláštní erotikou, jak je u něho již zvykem. Romantickou scénu vyznání lásky vyzdobí na stromě pověšenými dvěma těly rozpadajících se a tlejících mrtvol - jak úžasná romantika, přesně podle mého gusta. Hudební mistr Basil Poleroudis dodal filmu patřičnou tvář (občas jsem zaslechl Conana). K dokonalému prožitku chybí málo, Verhoevenova úderná síla teprve přijde. (16.03.2014)

U pohádek dopředu nevíte, zda si budu podávat ruku s naivitou, či s krutostí. Maso a krev na to jde obráceně. Ze středověkého příběhu vytváří pohádku, a ne ledajakou – pořádně drsnou. Verhoeven freneticky střídá chvíle uvolnění a napětí, využívá letitých postupů, a kdyby byla filmová řeč slyšet, tohle by bylo afektovaný řvaní. Verhoeven je z těch režisérů, před nimiž musíte zahodit všechny předsudky a vydat se mu všanc tak řečeno na vlastní nebezpečí. (05.09.2007)

Provokatér Paul Verhoeven zato zase jednou pořádně vzal a natočil krvavý film ze středověku. Všude přítomný mor, špína středověku a množství šarvátek. Prosadil si svého oblíbence a krajana Rutgera Hauera do jedné z hlavních rolích a natočil naturalistické drama, kterému by pomohlo, kdyby se z filmu nechtělo udělat krvavou řež. Děj mně přišel oproti cákancům krve o dost slabší. Hauer to jako sympatický žoldnéř uhrál, bylo to období, ve kterém sbíral svoje největší úspěchy, ale ostatní herecké obsazení už nepatřilo k tak známým. Také to bylo vystavěno tak, že se spíše dalo fandit záporákům, kteří byli podáni propracovanějším způsobem. Pak se do toho přidá milostný motiv mezi žoldnéřem a šlechtičnou a film pak začne připomínat krvavou pohádku, než nějaký reálný historický film. Spousta naturalistických scén, dobrá režie Paula Verhoevena, hudební doprovod Basila Poledourise a navrch kvalitní výkon Rutgera Hauera, to jsou hlavní přednosti filmu, který se svého času stal hojně vyhledávaným na vhs. 60% (14.06.2012)

Syrová a drsná doba to byla a takový je i tento film. Bylo by ale mylné si myslet, že je přeplněný brutálními scénami a krutostmi a každý, kdo to od něj bude čekat se zklame. Syrovost a drsnost je tu někde jinde, v lidech. Nechovají se však jako namakaní drsoni v akčňácích, ale spíš jako dravé šelmy, jako hladoví lvi v aréně. Jde tu o boj o život a o přežití, o to se mít co nejlíp a dokud to jde, tak si nacpat břicho k prasknutí. A když už nic nezbylo, tak co, jinde se zase budeme mít dobře. Jde tu taky o přístup k životu, kde hlavní slovo má Bůh a různá znamení. Kde pozemský život je jen přechodná stanice mezi ničím a rájem, a nebo naopak peklem. Kde nikdo není bez chyby, kde čestné slovo neznamená vůbec nic. Kde člověk daleko nedojde, pokud nemá oči i na prdeli a pokud možno nůž tamtéž. Kde obyčejní lidé jsou jen posluhovači a nástroje těch mocných a bohatých a obdařených "šlechetným" původem. Pravda, pár výhrad bych ale měl. Převážně se však týkají té vědecké části scénáře, kdy má mladý Arnolfini už v roce 1501 plnou pusu DaVinciho (1452-1516) a na základě jeho studií vytváří tank ze dřeva s jakousi výsuvnou plošinou. Kdyby na tom dělal pár let, tak neřeknu, ale jeden den i se stavbou, kterou navíc provedli jeho vojáci, to je trochu moc. Jinak Rutger je jako zhýralej a pohádkou moci posedlej žoldák ideální. Ty jeho světlý oči se přesně hodí k typu bojovníka, jakýho hraje. Myslím, že Maso a krev (mám raději alternativní název Růže a meč) je jeden z nejlepších představitelů pseudohistorickýho filmu vůbec. Atmosféra středověku, jak si ji představuju, se povedla dokonale. (02.09.2006)