Rose Island

"Ty mě vozíš po městě a nemáš ani řidičák?" "Nenutil jsem tě abys jela, ne? Travalas na tom." "Trvala?" "Jasně. Nikdy bych tě přece bez souhlasu nevozil po Boloni v ručně postaveném autě bez espézetky, bez řidičáku, a navíc opilej." ______ Welp, evropský Netflix je stále víc divácky atraktivnější. Již nějakej ten pátek jsem neviděl zábavnější feel-good komedii z koprodukce Itálie a Francie, která disponuje tak originální a nepředvídatelnou premisou, nečekaně inspirovanou na základě těžko uvěřitelných skutečných událostí. 'Rose Island' je v podstatě taková pošetilá robinsonáda naruby - laicky řečeno anarchistická hořkosladká retro satira z éry květinových dětí, která nápaditě rámuje bizarní příběh o sortě amatérů, kteří se nehodlají svázat společenskými buržoazními konvencemi, a spontánně si vytvoří vlastní nezávislý stát uprostřed vod Jaderského moře, kde nepanují žádná konstituční pravidla, a který představuje jakousi pomyslnou oázu svobody.... Snímek evidentně rezignuje na jakoukoliv dramatizaci, a zcela dobrovolně se poddává excentrické bujarosti a sentimentálním absurditám - ve vypravěčské intonaci jde o žoviální anti-establishment výsměch vysoké politice, který svou inspirativní symbolikou o 'Don Quijotském' boji s větrnými mlýny (které ztělesňuje vládní jurisdikce), hledání neomezené svobody a idealistické utopie, bezprecedentně zahřeje u srdíčka. 'Rose Island' sice nevzbuzuje kdejaký markantní ambice, jenže stěžejním účelem bylo svou groteskností pobavit - což se režiséru Sydney Sibiliovi vydařilo na výbornou - já sám čas od času sporadicky potřebuju vypnout mozek a unášet se na temperamentních vlnách podmanivýho optimismu - mnohdy není potřeba víc. Casting je mimochodem neskutečně charismatický.... // VERDIKT: svět patří snílkům UwU // (07.03.2021)

příjemné retro,které dokáže nejednou vyvolat úsměv,ale už se mu úplně nedaří dosáhnout toho aby divák hlavním hrdinům opravdu fandil a nebo s nimi soucítil.Jo to tak alespoň měl a určitě to nebylo proto,že by hlavní postava a její kamarádi nebyla sympatická.Giorgio je naivní idealista a jakkoliv jeho myšlenka byla předem určena k zániku,klobouk dolů,že se o to aspoň pokusil...60% (12.12.2020)

Dabingforum: V českomoravském znění: Ondřej Brousek - Elio Germano (Giorgio Rosa), Jan Vlasák - Fabrizio Bentivoglio (Franco Restivo), Ondřej Kavan - Tom Wlaschiha (W.R. Neumann), Hana Kusnjerová - Matilda De Angelis (Gabriella), Libor Hruška - Luca Zingaretti (Giovanni Leone), Roman Štabrňák - Leonardo Lidi (Maurizio Orlandini), Jaromír Meduna - Andrea Pennacchi (Ulisse Rosa), Denisa Nesvačilová - Violetta Zironi (Franca), Viktor Dvořák - Fabrizio Rongione (Carlozzi), Petr Stach - Giovanni Ludeno (Tullio Di Marzio), Ernesto Čekan - Alberto Astorri (Pietro), Ladislav Frej - Giulio Farnese (Emanuele Nunziante), Ladislav Hampl - Max Malatesta (Giuseppe Annichiarico), Miroslav Hanuš - Marco Cavalcoli (Sanguinetti), Miroslav Hrabě - Gennaro Iaccarino (Duilio Carrisi), Jiří Knot - Marco Tornese (Oscar Luigi Scalfaro), Jiří Panzner - Gianluca Delfini (Podtajemník), Lukáš Pečenka - Bruno Gouery (Tajemník), Vlasta Peterková - Eliana Bosi (Giorgiova matka), Miroslav Táborský - Peppe Marzano (Alfonso Mandia), Miloš Vávra - Nicola Ciccariello (Luigi Gui), Petr Burian, Zdeněk Maryška, Jan Meduna, Jiří Ployhar, Václav Rašilov, Filip Tomsa, David Voráček Překlad: Petra Procházková Zvuk: Guillermo Teillier Asistent výroby: Jan Jabůrek Vedoucí výroby: Marek Hrazdil Dialogy a režie: Zdeněk Štěpán Vyrobilo: Studio Virtual pro Netflix 2020 (29.12.2020)

Od mé páté hvězdy tuto taškařici dělí právě humor a to skrze svoji decentnost. Rozhodně neočekávejte, že se budete za břuch popadat, ale na stranu druhou se jedná o atraktivní příběh pár bláznů, kteří chtěli mít svůj vlastní svět. Takže jde o takový půvabný italský film nabitý správnou retro atmosférou. Mikro zřízení, které se prohlašují za vlastní stát, je po světě povícero a jsem rád, že jsem něco takového mohl shlédnout. Dopomohl i fajnový soundrack s hity nejenom z Itálie. Nadprůměrný NETFLIX můvý...https://www.youtube.com/playlist?list=PLkLimRXN6NKyua-Rf3EmxSeKzGLhcjZDF (28.12.2020)

Vo Svete sa denne dejú také veci, nad ktorými (viac-menej) „nechápavo“ krútime hlavou. Film „Rose Island“ sa snaží spracovať jeden príbeh, ktorý sa stal neďaleko od Talianska. Giorgio Rosa v roku 1968 sa rozhodol, že si postaví vlastný a nezávislí ostrov (na medzinárodných vodách). Na ostrov môže prísť ktokoľvek a môže požiadať aj o občianstvo. Film dotkne takmer všetky dôležitejšie časti príbehu, ako „vznik“ ostrova pomocou priateľov, boj s Talianskou vládou, hájenie záujmov na Európskej súde, ako aj smutný (ale očakávaný) koniec celého „projektu“. Mierne mi vadí, že na vybudovanie ostrova z pohľadu technickej stránky nevenovali trochu viac pozorností. Na druhej strane som rád, že režisér sa nebál (aj keď len povrchne a občas „parodicky“) trochu ukázať, že ako rieši „podobné“ problémy Talianska vláda (na spôsob taliansky). Zaujímavý príbeh o realizácii vlastných snov, ale predovšetkým o imponovaní bývalej frajerky (v snahe získať ju naspäť). Po dlhšom čase jeden taký jednoduchší snímok v zozname filmov Netflixu, ktorý síce nie je prevratný, ale za to je viac-menej v poriadku. P.S.: Autentické obrazy a fotky sa už stávajú nutnou súčasťou u takýchto filmoch. Osobné hodnotenie: 73% (***) (05.01.2021)