De vierde man
The Fourth Man
The 4th Man
Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHudba:
Loek DikkerHrají:
Jeroen Krabbé, Renée Soutendijk, Dolf de Vries, Thom Hoffman, Geert de Jong, Hero Muller, Filip Bolluyt, Hans Veerman, Erik J. Meijer, Reinout Bussemaker (více)Obsahy(1)
Uzavřený homosexuální spisovatel Gerard (Jeroen Krabbé), podezřívá svou bohatou bisexuální chlebodárkyni Christine (Renée Soutendijk), že možná zavraždila své tři předchozí manžele. Gerard nenávidí svou homosexualitu, ale nedokáže odolat, aby nesvedl mladičkého milence Christine, kterého jí odloudí, i když se domnívá, že by se mohl stát její čtvrtou obětí. (Hans.)
(více)Recenze (31)
Neo-noir mindfuck, aký si Verhoeven v takejto forme mohol dovoliť snáď iba doma. Množstvo symbolov a metafor, od tých najjednoduchších prirovnaní (pavúk) až po tie komplikovanejšie (vyzliekanie Krista v kostole). Subjektivizovaný náhľad do prežívania jednej nie zrovna vyrovnanej osobnosti, v excelentnom stvárnení Jeroena Krabbého, mimochodom s otrasným osemdesiatkovým účesom, a to aj po kvázi profesionálnom zástrihu svojej zamestnávateľky. Dej je síce viac menej predvídateľný, na konci ale pripraví jedno-dve prekvapenia. Ide ale najmä o to, ako vyzreto a sebavedomo je v podstate béčkový námet nakrútený a potešia aj postmoderné odkazy, ktoré sú správnym spôsobom upgradeované (masturbácia pri sledovaní milencov cez kľúčovú dierku nepochybne odkazuje na "cudnú" scénu Batesovho pozorovania svojej budúcej obete). ()
Paul Verhoeven tentokrát tajemně. Poprvé zkouší svůj smysl pro násilí a nechutnosti plně podřídit atmosféře - temné, noirem napuštěné atosféře, která si v první polovině pěkně přichystává půdu pro případný fikce/skutečnost mindfuck. Bohužel v polovině druhé se film odkloní, trošku prozkoumá sexualitu hlavní postavy a pak jen dostojí svému názvu "Čtvrtý muž", aniž by s divákem jakkoliv zametl, nebo jej nad očekávání uspokojil. Musím říct, že to na mě působí jako zklamání, nač tedy ty úvodní živé představy zasahující do reality? Možná se režisér chtěl raději věnovat postavám, resp. postavě, než dějovému konstruktu, jako správný krok to však nevnímám... 6/10 ()
Hitchcockovsky laděný (ale jinak typicky úchylný a osobitý) "holandský" Verhoeven, u nějž jsem zpočátku skoro vůbec netušil, o co vlastně ve filmu půjde. Bohužel, když už to někdy kolem poloviny zjistíme, dějově už pak nemá Čtvrtý muž šanci výrazně překvapit. Nicméně díky těm uhrančivě znepokojivým a perverzním snovým scénám a halucinacím si tahle záležitost (mírně) nadprůměrné hodnocení zaslouží. ;) 70 % ()
Nechápu, jak jsem si tohohle Verhoevena mohl nechat tak dlouho unikat. Po formální stránce výsostně umělecký film - kompozice, barvy (červená hraje prim), smysl pro detail, výtvarná kamera, hudba. Téměř každý obraz by se dal zastavit a mohl by sloužit jako umělecká fotografie. Surrealistický nádech - sny, symboly, prolínání se skutečností, odkazy - by sám zasloužil rozsáhlý komentář. A samozřejmě erotika a sex (Freud by si smlsnul) - voyerství, sadismus, masochismus, zbavení mužství (pozor, nikoliv kastrace, ale penisu), promiskuita, homosexualita, bisexualita, sebeukájení... Střídmé, ale o to intenzivnější násilí je plné krve, bolesti a umírání. Samotný příběh je plný chladu i vášně. Vlak, hotel, město, hřbitov, kobka, bouře, sex a tři urny... pro mne daleko lepší než Základní instinkt. A jistě, Stoneová je kočka a v Instinktu září, leč mně se více líbila Soutendijková v jejím předobraze. Vyhřezlé oko, nahý Kristus, dopitá láhev a zvětšená játra.....skvělé! p.s. titulky s pavoukem jsou samostatným báječným filmečkem. ()
Žeby sa tu Paul Verhoeven inšpiroval Cronenbergom? Dosť možné, takmer po celý čas som sa nemohol ubrániť tomuto porovnávaniu, pričom niektoré scény mi Cronenberga vyslovene pripomínali ako keby boli cez kopirák. Jediné čo bolo iné tak hĺbka rozpitvania pointy a prepracovanosť jednotlivých postáv. P. Verhoeven sa tu nesnažil ísť až do takej hĺbky ako Cronenberg, no zato sa mi snímok zdal prístupnejší a ľahšie stráviteľnejší. Príjemným spôsobom tu evokuje krimi zápletku a postupné rozpletanie záhady okolo nebezpečne krásnej Christine, ktorá je tu navyše šikovne zabalená do tajomného, mysteriózneho obalu na princípe akejsi zlovestnej predtuchy. Na konci sa navyše divák dozvie, kam až môže viesť potlačovaná homosexualita a nezvládateľný chtíč. Veľká spokojnosť. 80/100 ()
Galerie (9)
Zajímavosti (1)
- Během natáčení se Jeroen Krabbé (Gerard) a režisér Paul Verhoeven pohádali kvůli jedné choulostivější scéně. Krabbé v roce 2000 v Praze vzpomínal: "Ve scénáři byla scéna, která mi předepisovala masturbovat, a já ještě před natáčením řekl Paulovi, že do toho nejdu, pokud to má být tak explicitní, jak předepisuje scénář - nechtěl jsem být úplně nahý. A Paul neměl námitky. Když pak ale při natáčení na tuhle scénu opravdu došlo a já mu připomněl, na čem jsme se dohodli, začal zuřit! Křičel na mě jako zběsilý, řval, že jsem idiot a blbej hajzl a ptal se: 'Mám ti předvést, jak to má vypadat, jestli to neumíš pochopit?' Já na to, že vím, co po mně chce, ale prostě to takhle neudělám. On se svlékl do naha a ukázal mi, co přesně chce. Řekl jsem mu, že už to dál nemá smysl a že to tedy udělám - ale stejně jsem to zahrál po svém. Hádat se s Paulem Verhoevenem je obtížné. Mimo natáčení je to báječný člověk, ale na place je diktátor. Umí lidi příšerně ponižovat. Několikrát jsem se skoro rozplakal." (NIRO)
Reklama