Tampeko

Strašlivě naivní western, jenž ale drží pohromadě díky svižně vyprávěnému dobrodružnému příběhu. Na zemi svého původu odkazuje snad jen skvělou scénou, v níž Gemma, vystavený napospas přímému slunečnímu světlu, málem přijde o zrak. Předchozí spolupráce Gemmy a Ferroniho (Un dollaro bucato) se mi sice líbila malinko víc, ale tenhle film svoje kouzlo rozhodně má. Ferriova ústřední melodie je opět skvělá. Sluší se ovšem dodat, že si tvůrci "vypůjčili" i z Morriconeho soundtracku ke staršímu filmu "I malamondo", což mělo dohru u soudu. (30.09.2011)

Z westernové trilogie Ferroni & Gemma se mi tenhle kousek líbil kupodivu nejmíň. Chvílemi je to v pořádku, ale značnou část děje v tom vůbec nepoznávám pohádkový rukopis největšího pohádkáře špaget (on je taky jediný, komu se to dá tolerovat a ještě je to zábava) - Giorgia Ferroniho. Jižan Gemma se vydává po boku svých přátel i nepřátel ze severu předat důležitou zprávu. Dozvíme se tedy opět něco o politice občanské války (začátek, než ovšem dojde na mydlení Pizzutiho, vypadá skoro stejně jako jednička). Nepřítel je velmi odporný, zákeřný a zrádný. Gemma je vcelku čestný muž, přesto mi tu ale není vůbec sympatický. Na začátku, kdy to dá s kladným optimisticky naladěným Nellem Pazzafinim dohromady, je s hochy zábava, pak ale jeden z nich mizí prakticky ještě před rozvitím děje a místo něj se objevuje podivná ženská lehčích mravů, hrdinka to srdce toho druhého. Její zpěvy a tance, její zjev a celkově její postava je zvláštní (ačkoliv ve Wanted jim hrdinka ulítla asi ještě víc, ale zas se neprojevila), tím spíš, že to vůbec není Gemmův typický typ, ale její odhodlání je veliké a společně s José Calvem dovedou ještě věci... Nicméně, druhý partner na cestě za povinností, než se Giuliano trhnul, byl zrádce Ángel del Pozo, a ten má velmi odlišné plány! Záporáků je tu vůbec tolik a dalších postav ještě víc, že by se v tom nevyznal ani generál Lee, o Grantovi nemluvě. Gemmovi se tu dostává velmi naturalistického mučení, stejně jako celý film se mi zdál na Ferroniho překvapivě drsný. Poté, co ženskou zavřou do kůlny už nějak nevíme, kam to spěje, ale vynahradí to oslepený hrdina na farmě na pospas bandě zabijáků, kteří začínají postupně umírat za nejasných okolností – za tak hororovou atmosféru by se ani Hitchcock vůbec nemusel stydět. Hudba krásná, spojit Ennia a Ferria se nemusí zdát jako dobrý nápad, ale je to naprosto dokonalé, lokace krásné, ale ta pohádkovost zbylých dvou dílů, ta mi tu chyběla. (09.10.2013)

Celkom dobrý špagety western s trocha mätúcim talianskym názvom "Pre hrsť dolárov". Zápletka sa točí okolo zrady počas vojny juhu proti severu. Stredobodom príbehu je šikovný a odvážny poručík Gary Hammond, ktorý sa podujme varovať obe strany pred zradou a zabrániť tak zbytočnému krviprelievaniu. Okrem zradcov však proti nemu stojí aj Riggs, ktorý je majetným šéfom bandy lupičov. Produkcia je dobrá a postavy sú stvárnené celkom uveriteľne. Giuliano Gemma nie je žiadny nováčik a okrem Angeliky má na konte niekoľko westernov a aj účinkovanie v Benovi Hurovi. Takže hoci sa tu nájde pár naivných scén, dej ubieha hladko a divák sa nemá čas nudiť. Hudba sa stará o správnu westernovú atmosfére nič nechýba a dokonca je tu ešte pred filmom "Vtedy na západe" použitá harmonika hlavného hrdinu ako hudobná predzvesť smrti ďalšieho zlosyna. 70% (23.10.2023)

Vlastně se mi to líbilo víc, než Jeden stříbrný dolar. Příběh o zradě vojáků za války a potřebě doručit dopis mi přišel zajímavější, než bratrovražda a touha usadit se v prvním filmu, ústřední melodie je mnohem lepší, hlavní hrdinka není tak pasivní, a záporák Dan Vadis charismatičtější, než Pierre Cressoy. Gemma už sice zase začíná machrovat, a obligátní rvačky nebo zpívání v saloonu už mi docela lezou krkem, ale ani jedno mi zase tak moc nevadilo. Nebudu tvrdit, že jsem úplně pochopil děj (scénář psalo 7 autorů, což se na logice asi dost podepsalo), ale zase na druhou stranu se pořád něco děje a šlape to jako hodinky. Film se tentokrát točil ve Španělsku, čili westernová a vůbec spaghetti atmosféra (podpořená i scénou mučení na slunci) je mnohem silnější. A jako bonus Nello Pazzafini snad poprvé a naposledy jako klaďák. (09.09.2012)

I druhý western režiséra Giorgia Ferroniho s Giulianem Gemmou v hlavní roli jako by svým názvem odkazoval na slavnou spaghetti westernovou trilogii Sergia Leoneho, konkrétně na druhý film „Pro pár dolarů navíc“ (1965). Tento si, mimo jiných, nese název „Za pár dolarů navíc“. S filmem má co do činění také hudba Ennia Morriconeho, který ji dokonce řešil soudní žalobou. Inu, pozadí tohoto filmu je stejně dobrodružné jako film samotný. Giorgio Ferroni svůj film opět nasměroval spíše do hollywoodského stylu westernu než do typického spaghetti westernu, takže jeho atypičnost ho odlišuje od ostatních. Přesto je jako spaghetti western uváděn, a to s přirozeným vlivem Francie, Itálie a Španělska, coby koproducentů. Vzhledem k době svého vzniku, kdy byla na vrcholu zejména zmíněná „dolarová“ spaghetti westernová trilogie, neměl tento druhý film zrovna na růžích ustláno. Námět je inspirován verneovkou „Carův kurýr“, ovšem s poměrně obsáhlou naivitou. Ano, nelogičností je v některých oblastech vývoje děje příběhu více než dost, a to je největší kámen úrazu. Sice také natočeno s poměrně skromným obsazením, ale s důrazem na kostýmy a lokace. Typologie postav je plná energie a sympatií, ale když jim scénář podráží nohy, nic věhlasného z toho prostě vzejít nemohlo. A je to škoda. Vzhledem k tomu, že spaghetti western byl zrovna středem diváckého zájmu, byla by škoda toho nevyužít. Zde se tvůrci onoho žánrového věhlasu jen otřeli, a tak není divu, že film upadl spíše v zapomnění. Na druhou stranu je ale fakt, že v tomto žánru existují z této éry mnohem horší filmy. (15.01.2024)