Prolomit vlny

Teskná a neukojitelná milostná píseň. ... Většina písní končí dobře...aspoň si to tak přejeme. Někdy až zbytečně moc. ........ Ani katarze, která je zde v podobě několika osvěžujících barevných průzorů (i hudebně skvostných, téměř až na hranici kýče) z hutné emoční horské dráhy, nakonec těžko zažene depresi z krutě a zbytečně nenaplněné lásky. Filmový drahokam s nemilosrdně ostrými hranami, syrovým zpracováním a hereckým koncertem milující nešťastnice. (09.10.2005)

Milého z ciziny mi vrať - aneb život můj náhle zkrať... není vždy dobré žádat Boha o zázrak, a to ani když si s vámi povídá. Teď už vím, proč se bojíme být naplno šťastni, je to právě pro takový případ náhlé ztráty, která postihla Bess - i když ona se toho paradoxně nebála. A podívejme, všechno se dá obelstít nebo uplatit, i smrt, záleží, co nabídneme... I když mně ledacos přišlo dost přes čáru, stejně mohu hovořit o nevšedním zážitku s nepříjemně vlezlou ruční kamerou, do atmosféry totálně nezapadajícími, nicméně okouzlujícími hudebními intermezzy a naprosto vynikající Emily Watson. (18.12.2014)

Příběh mladé dívky, která se vdá, ale její city jsou velmi lehce zranitelné. Dovídáme se o jejím pobytu v ústavu a její rozdvojené osobnosti. Scény, kdy promlouvá k Bohu a sama si odpovídá patří k jedním z nejsilnějších a závěrečné nebeské zvony jsou jako ledová sprcha pro nervová ukončení. Po nehodě jejího muže ji on trápí svou snahou o její "dobro" a chce po ní vyprávět její sexuaální zážitky s jinými muži. Ona není schopná neudělat co jemu "určitě" pomáhá. Film je vyprávěn po kapitolách a je ukončen epilogem. Další hodně působivý a silný snímek geniálního citového vyděrače Larse von Triera. Svou první pořádnou roli zde zahrála Emily Watson. Tato mladá herečka patří mezi to naprosto nejlepší co se mezi ženami dá najít. Její sekundantům se daří, ale on je o dost zastinuje. Hudba a obraz je velmi působivý způsob jak být více a více depresivní a Larsovi se to opět daří. Čtyři * jsou jen kvůli mému zvláštnímu pocitu, že možná je v tomto filmu něco navíc.... (11.03.2005)

U filmů Larse von Triera můžete mít jistotu, že tím nejveselejším místem snímku je prvních deset minut. Pak už to jde s životem hrdinů jen a jen dolů. Breaking the Waves je toho důkazem. Opět se jedná o silně autentický snímek s absolutně skvělým obsazením. Myslím, že tentokrát casting ani už lepší být nemohl. Trier opět točil po svém, vyjímku jsou okna s označením kapitol, kdy režisér záběry krášlil přes různé filtry a doplňoval hudbou. Jako by tím chtěl dokázat, že i on by uměl točit líbezně, ale samotný příběh je odvyprávěn klasicky trierovsky syrově. (26.08.2005)

Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo. (11.09.2011)