Prolomit vlny

Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!! (31.01.2004)

Ačkoli to bude znít paradoxně, je mi hrozně líto, že musim dát pouze za čtyři. Triera obdivuju a uznávám, na tenhle film jsem se těšil několik let, než jsem sebral odvahu ho vidět. V tom možná tkví ten problém - čekal jsem až moc. Přestože forma a částečně i obsah byly dle mého očekávání skvělé, něco tomu v důsledku chybělo. Něco, co mě poslalo do kolen u Tance v temnotách i Dogville. Něco, co chybělo i Manderlay. Něco, co jsem cítil z Království, přestože jsem ho nejspíš nepochopil... Abych to neokecával víc, než je nezbytně nutné, nemůžu dát plné hodnocení. Ale báječný film to bezesporu je. (17.03.2010)

Môjmu vzťahu s Larsom neprospelo, že sa začal Antikristom. Melancholia to o niečo vylepšila a konečne sa mi po dlhom čakaní podarilo ísť do kina na Breaking the Waves. Vtipná príhoda: vďaka tomuto plagátu som bola až do zhliadnutia filmu presvedčená, že sa príbeh odohráva v nejakom 17.-18. storočí. Silly me. Vtedy predsa ešte neboli Roxy Music. A teda film moje očakávania nesplnil (ale pomaly som na dobrej ceste očakávania nemať, dosť to pomáha) ale ďalší Antikrist sa nekonal a za to som vďačná. Takže už o niečo smelšie budem pristupovať k Larsovej staršej tvorbe, ešte asi nebola taká uber-divná. (Lumiere - 11.10.2014) (11.10.2014)

Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! (07.11.2008)

Slušná dráma o láske, viere a sebaobetovaní z čias, keď Trier ešte točil normálne filmy. Dejovo a emočne to vtiahne hneď od začiatku, žiadna nuda, tak ako som u Triera zvyknutý. Myšlienkovo sa mi to však nezdalo tak hlboké akoby som očakával, skôr išlo iba o také neurčité pootvorenie dverí danej pointy a ja by som bol radšej keby bolo otvorené úplne. Nie som si istý, či bol dobrý nápad k tomuto využiť slaboduchú, psychicky labilnú ženu. Možno hĺbka problému a celá myšlienka by dostali úplne iný rozmer, keby išlo o zdravú ženu, najviac ak tak "nezdravo" zaľúbenú. Určite by bolo lepšie, keby jednala z vlastnej vôle a z vlastného úsudku, vtedy by načrtnuté dejové kapitoly vo filme dostali úplne iný význam. Veď aj vo filme bolo povedané, že je ľahko ovplyvniteľná. Na druhú stranu však, mentálna zaostalosť ženy mala aj výhodu. Išlo tu o krásne vyobrazenie, kam až môže dospieť bigotná, fanatická spoločnosť. Nie je dôvod tomu neveriť, fanatici sú schopní aj ďaleko horších vecí ako len vyobcovanie slaboduchej zo svojich radov. Scénka s pastorom, ktorý stojí nad odpadnutou hlavnou hrdinkou a vôbec sa k nej ani nezohne, nepomôže, len sa otočí a odíde preč hovorí za všetko. Kresťanský fanatizmus dokáže tak zaslepiť oči, že pomoc blížnemu svojmu u takýchto ľudí sa stáva veľkou neznámou (to je ten najmenší problém). Koniec sa mi už zdal trocha spackaný, vôbec mi nesadol, ale zase nebola to žiadna katastrofa. Vyzdvihujem (až do nebies :D) výkon Emily Watson, vôbec sa mi nechce veriť, že toto bol jej prvý film. Postavu mentálne zaostalejšej ženy zvládla absolútne bravúrne, klobúk dole. 70/100 (16.04.2014)