Antikrist

V Cannes na premiéře se rozmazlení diváci smáli, přičemž kulminace dle mého mínění "obranného" smíchu přišla při závěrečném věnování Andreji Tarkovskému. Ale nemyslím si, že by se musel nutně "obracet v hrobě", jak se občas píše. Trier nám předložil po všech stránkách velmi intimní film, který opravdu může obrazem připomínat Stalkera a duchem Zrcadlo - ve skutečnosti je to ale bytostný a nezaměnitelný Trier, který je polichocen, když při sledování filmu je divák trýzněn duchovními otázkami. Přirovnání k Zrcadlu je však myslím na místě, přestože je Antikrist navíc provázán silným příběhem. Jenže toto spojení bude asi pro mnoho lidí neakceptovatelné, protože zatímco Tarkovskij byl slušný člověk, Trier je prasák... a neváhá své vnitřní démony vyobrazit na plátně těmi nejbizarnějšími obrazy, neváhá odhalit Charlotte Gainsbourg v těch nejodvážnějších situacích, neváhá provrtat Willemu Defoeovi kotník nebozezem a přišroubovat k němu těžký brusný kotouč - jenže to je zkratkovitý, povrchní, senzacechtivý a mediálně vděčný výčet nejkontroverznějších okamžiků filmu. Pointu bude v Antikristovi hledat ten, kdo by ji hledal i v Zrcadle - co na tom, že ji tam nenajde, protože žádná pointa není? Slovy LvT: je nutné nehledat v tom filmu logiku, ale soustředit se na samotné obrazy... a být okouzlen... vizuální krásou, i krutostí zobrazovaného (aniž by člověk musel být sadista). (15.10.2009)

Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. (23.11.2009)

Pan reziser Trier nam dal zase vsetkym taku sajbu cez drzku, ze ju budeme citit nie len fyzicky, ale i psychicky pekne dlho. Bez najmensieho zavahania chapem, preco je tento film pre vacsinu populacie absolutne nestravitelny. Poslednych 20 minut filmu sa da veselo prirovnat k nejakemu brutalnemu exploitation horroru, pretoze to, co uvidite tu, len tak niekde neuvidite. A bez cenzury uz vobec nie. Musim sa priznat, ze som scenu s noznickami nezvladla a vopred som sa otocila, aby som toho nemusela byt svedkom... Ale to nic nemeni na tom, ze nieco tak neuveritelne brilantne natocene som nevidela uz snad... Je to tak dlho, ze si na to uz ani nespominam. Kazdy, kto ma skusenost s dvoma zakladnymi premisami, ktore nam Lars nastoluje, a to smrt a pocit viny, MUSI pochopit, co tym chcel vlastne reziser povedat. Ano, niekomu sa to bude zdat absurdne, niekomu prehnane, niekomu genialne, niekomu zase prizemne, zbytocne prehnane, brutalne a nelogicke. Ale kdeze, tolko cynizmu, logiky, smutku, pravd a bolesti, stelesnych v dokonalych hereckych vykonoch hlavnych postav, najdete naozaj len vo filmoch Larsa von Triera. PS: Prolog Antichrista je pre mna umelecky zazitok roka. Kto videl, pochopi. A este jedna dobra rada na zaver, tento film naozaj nie je pre slabe natury, ludi so samovrazednymi sklonmi, s chronickou depresiou, pruderne stvorenia a hlavne, ludia, ktori ste Trierove dielo nepochopili z jeho predchadzajucich filmov doteraz, pre tych z vas zostane nepochopeny aj nadalej. (27.08.2009)

Freud je mrtev, ať žije depresí stíhaný Trier, aneb vyšlete armádu Střihorukých Edwardů, nechť zbaví hříšné ženy ďáblova tlačítka rozkoše! Antikrist mi vůbec nepřišel jako misogynní film, naopak. Líčí muže jako emočně povrchního tvora, jenž je, pomineme-li sílu fyzickou, mnohem slabší než žena. Prostě tak, jak tomu ve skutečnosti je. Vyvěrá přitom z poutavé formy, zatímco obsahem sám sobě ulehčuje situaci, neboť cokoliv si o něm myslíte, je pravda a vše, co o něm napíšete, je prachsprostá lež.. Co se symboliky týká, stoprocentní jasno jsem měl jen v případě na nohu přimontované brusky, jenž představovala vyjádření nespokojenosti ohledně frekvence "broušení" ze strany manžela. Zbytek v podobě ukecané lišky, imortálního ptactva a ševelícího kapradí tam stejně dal režisér na popud některých místních uživatelů, kteří mu během natáčení seděli na klíně a šeptali do ouška: „Larsi, brácho, ať ten lišák něco plácne. Já to pak na databázi budu interpretovat…“ (27.04.2011)

No, naposledy som mal podobné rozporuplné pocity z tohto štýlu filmu pri Bergmanovom Vargtimmen. Ono neviem prečo musia artoví režiséri pchať nos do tých oblastí filmu, v ktorých nenájdu u divákov pochopenie. Ak má ísť o nejakú vlastnú očistnú spoveď, prosím. Ale nech si to natočí doma na svoju digitálnu kameru a netrýzni ma s takýmito hovadinami. Manželská dvojica, ktorá prechádza krízovým obdobím spôsobeným stratou dieťaťa. Keď už, tak v tom prípade odporúčam film Lad de små børn, ktorý je takisto psychologicky na veľmi hlbokej úrovni, dokonca rovnako od dánskych tvorcov. Jediné, za čo musím sňať klobúk sú neskutočné herecké výkony, psychologické rozpoloženie postáv zvládla táto dvojica hercov ukážkovo. A ešte snáď záverečných dvadsať minút, kedy sa k slovu konečne dostalo aj napätie, horrorové explotation scény nemali chybu, možno boli niekedy až trošku prehnané, ale to je vec pohľadu. Mňa po tej neskutočne nudnej, psychicky mučiacej hodine a pol určite potešili. Pýtam sám seba, či tie provokatívne psycho-sexuálne scény boli tak potrebné. Určite na ne nebudem spomínať v zlom, ale obišiel by som sa aj bez nich. Rovnako ako aj bez rozprávajúcej líšky, nesmrteľnej vrany a rodiacej srnky, otravnej hudby a vôbec bez celého tohto filmu. 40%. (24.11.2009)