Meč Osudu

Barevně vyvážené scény zachycující bojovníky (a bojovnice) nesoucí v očích smrt (svoji i cizí) podbarvené osudovou hudbou přímo odkazují na "balety smrti" Sergia Leoneho. Scénář využívá východní dualistické filosofie (mužský a ženský princip), která však tentokrát ve své jednotě pomáhá naplnit řetěz viny a násilí. Poselství filmu je vlastně ve shodě s Platónovou filosofií - trénovaný šermíř (bojovník) se stává moudrým teprve tehdy, až dokáže rozlišit dobro a zlo a přestane se hnát za vidinou slávy a zisku. Bez duchovní složky se veškeré bojové umění stává nebezpečným - jak pro šermíře samého, tak pro okolí. (13.07.2010)

Velmi příjemný filmový zážitek. Dlouhou dobu jsem takový film neviděla. Na malou chvíli jsem se přenesla do časů dávných bojovníků, kteří se bravurně ohání svými meči. Šermířské souboje byly opravdu efektní. Moc pěkně se na ně koukalo. Hudební doprovod působil velmi zvláštně. Chvílemi to vypadalo, že se tvůrce nechal inspirovat nějakým sci-fi filmem. (24.08.2010)

Hodně zajímavý film, něco takového jsem zatím neměl čest shlédnout ... Temný, smutný, melancholický wuxia ... V podstatě se děj filmu točí kolem "prokletého" meče, meče, který nosí zlo všem, kteří s ním příjdou do styku. A tak to také je, temné drama, které vyústí v smutnou a zbytečnou tragédii. Film je wuxia, konají se šermířské souboje jednoručnými čínskými meči. Choreografie soubojů je naprosto excelentní, dovoluju si tvrdit, že film v rámci svého vzniku strčí hravě do kapsy i dnešní "drátové a digi wuxia" ... Opravdu pastva pro oči, ale musí tomu být divák nakloněn. Pokud desetimetrové skoky, lety, kotouly, salta a souboje ve vzduchu nemusíte a nemáte rádi, tak to není film pro vás. Každopádně film není o soubojích (i když je jich dost a pěkně časově rozvrstvené), je zejména o nevyhnutelnosti temného osudu - takové filmy mne fascinují. Celý film je doprovázen úžasnou emotivní smutnou hudbou, ta zde hraje skoro pořád. Prostě opravdový skvost v mnoha ohledech. Přemýšlel jsem i o pěti hvězdičkách, ale zůstanu při zemi, přece jen tak úplně mne to neodrovnalo, i když téměř ... (30.05.2009)

Touha stát se tím nejlepším, jenž jde až za hrob, není v čínských bojových filmech ničím novým. Vážně laděné wuxia ve vcelku melodramatickém duchu, lehce přizdobené tklivou romantickou linkou, takový je Meč osudu.  Příjemným bonusem je pro nežánrového diváka absence pokusů o pitvořivý humor a zvládnutá dramaturgie, kde  jednoduchý příběh o prokletém meči dává smysl. Tedy i žánrem nepolíbený divák vcelku v klidu může dokoukat.  Šermířské souboje pak  rezignují na realističnost a tak nás čeká spousta létání, břinkotu mečů,  výpadů, seků a bodnutí s nádhernou choreografií. Nechybí ani krev. Závěrečný duel je pak tím nejlepším, tedy vše je jak má být. Čtyři smrtící švihnutí ze stínu... (24.02.2023)

Tamův celovečerní debut z roku 1980 je wuxiapian, který pro neznalého diváka bude působit jako tradiční wuxiapian, ale ve skutečnosti je velmi uvědomělou reflexí žánrových možností. The Sword nabízí zdánlivě velmi banální příběh o bojovníkovi, který hledá nejlepšího bojovníka, aby ho mohl porazit a stát se nejlepším sám, přičemž na cestě náhodou potká jeho dceru, několikrát jí zachrání život a jednoduchý cíl se tím dost zkomplikuje. The Sword ale během jeho vyprávění nenabízí tradičně přepjatý styl wuxiapian, ale představuje velmi decentně a promyšleně inscenované scény, které občas svou formální precizitou připomínají snímky Sergia Leoneho (na ty film i přímo odkazuje dlouhými eyeline match sekvencemi). Exploatační prvek - příval extrémní brutality - je použit až v samém závěru během likvidace protivníka. Šok z divácky neočekávané přítomnosti něčeho tak excesivního (navíc ve vrcholném momentu filmu) je ve výsledku pozitivní. Posílí totiž intenzitu finální likvidace a v sále vzbudil ohromné nadšení. [Far East Film Fest, Udine, 2007] (20.06.2010)