Lidé pod horami

Ať se děje co se děje, nejdůležitější ze všeho je grunt. Ale když se do toho vmotá ženská na vdávání, rozhodí i staré ostřílené horaly, vnese mezi ně svár a dojde i na zločin. Jiřina Štěpničková není sice typ ženy, kvůli níž bych zabíjel já, ale ne tak chlapi ve filmu. Každý ji z nich chce a je schopen lecčehos. Chlapi však nakonec správně nakonec rozeznají, kdo mezi ně tu neshodu vnesl a to je základní poselství filmu- člověk je v podstatě dobrý, ale může se dostat na šikmou plochu velmi snadno. Že by za to mohla opravdu ta žena? Je přece nástrojem ďábla! Nebo že by ne? 70% (14.05.2012)

Kameramani F. Pečenka a J. Střecha tu excelovali - nasnímaná horská příroda hovoří sama za sebe a je tou největší kvalitou filmu, poněkud šablonovité dialogy a herecké výkony (až na Václava Trégla, který zde podal životní výkon, a mého oblíbeného záporáka F, Kreuzmanna) body ubírají. S čím se ovšem nemohu ztotožnit, tak to je konečné vyznění filmu - za vše mohou rušivé elementy (Tereza Štěpničkové a Štěpán), jejichž působení ve vsi působí veškeré zlo, donutíme je, ať odejdou. Toto vysloveně konzervativní vyznění (a že za pár roků tím rušivým elementem byli nejčastěji označováni Židé, je jasné) překvapí u autora značně levicového zaměření, ve filmu, který jinak je ukázkovým kamerově-poetickým snímkem, v němž hovoří i hudba (symfonická, cimbálovka, heligonka). (03.07.2010)

Opomíjené venkovské drama, v němž stupňující se rivalitu mezi sousedy má na svědomí láska a touha po pohledné schovance Jaroslava Marvana Jiřině Štěpničkové, která do vesnice nezapadla a svou krásou vábí muže a provokuje k násilí. Zajímavý, působivý snímek hlavně způsobem natáčení a svými záběry krásné krajiny v období od jara do sklizně. Herecké výkony neupoutaly s výjimkou vtipného Václava Trégla a vskutku otřesného Miroslava Svobody. Ponurý film. (01.04.2016)

Inu pohledy na život sedláků se značně různí. Co autor co filmař co člověk, to jiný pohled. Tvrdé přírodní podmínky si představuji jinak, než jsou ukázány v tomhle baladickém dramatu. Zklamání v lásce, to je častý problém řady retro filmů, a zde hluboce soucítím s nešťastníkem, který dá během filmu několikrát najevo, že je dobrým člověkem, co na tom, že jde jen o zápis scenáristy předvedený hercem a kočírovaný režisérem. (17.04.2011)

Shoda s komentářem Ony. myslel jsem, že se zasměju nad toporností fousatého filmku, a ejhle, ty pohyblivý fotky byly tak úchvatný, že jsem u toho vydržel až do konce. Mravenci-Buňuel, tohle tam je! Ovšem tady to má konkrétnní symbolický význam, až půvabně doslovný: jednou je hmyz v rendlíku a v kaši, která je navařená, musí se tedy dojíst (krátce po vraždě), podruhé je to symbol už pozitivní -- pilní tvorečkové se v přírodě činí, aby se uživili, ať už mají dvě nohy nebo šest nohou, život jde dál! Nebo ta oprátka, skrz kterou vidíme hlavu nebohého vraha. Nebo to okno s mříží v chalupě, a další záběr: zamřížované okýnko ve věznici. To je radost, tohleto zachytit. Fotky polních prací v podhorské krajině (ehm - opravdu se tam pěstovalo obilí? -- ovšem obilí vypadá na plátně líp než brambory nebo řepa, že) bych si naordinoval do snů a nechal je pěkně černobílé. A samozřejmě se tomu člověk pořád může pochechtávat, když už musí -- třeba těm vzletně vedeným nápisům na cedulkách, zanechaných nejdříve u tůňky a pak u četníků -- vskutku krasopis vesnického čeledína! Tenhle film je neprávem opomenutý skvost československé kinematografie, řekl by někdo. A někdo jiný zas: zábavná podivnůstka, překvapivě ladící oku a uchu. (18.02.2008)