Šógun

Šogun je rozhodně zjevení na seriálovém poli letošního roku a měl by jej vidět každý, avšak do 5. dílu jsem si byl jistý 5 hvězdou, poté mé velké nadšení lehce začalo opadat, jelikož víra v nějakou epičtější bitvu začla být čím dál mizivější a nakonec to dopadlo tedy hodně komorně. Seriál má velkolepou výpravu, skvělé herecké výkony Sanada boží, Mariko snad nejhezčí asiatka vůbec!! a Adžin je také super, má to pečlivé dialogy, skvělou atmosféru, silné emoce ( 9 díl je asi nejšílenější!) a je to také dost napínavé. Hezky tu ukazují japonskou kulturu se všemi pro nás Evropany divnými tradicemi ( scéna se zahradníkem-krocan až k neuvěření), Seriál je vlastně ve všech ohledech bezchybný teda až na absenci akčních pasáží a to bohužel odpustit nemohu, protože samurajové nevedli jen politické intriky, ti se i řezali a tady očividně rozpočet byl, takže 15 minutovou bitvu v těch 10 hodinách klidně narvat někde mohli. Když se celý 4.díl věnoval dělům ( došlo i na nejlepší gore scénu seriálu), tak zamrzí, že je už v průběhu seriálu nevyužijí ani jednou a závěr mě zkrátka zklamal, protože se pořádně nic nevyřešilo. Mrzí mě to, protože takhle výpravný film/seriál z prostředí samurajů tu už pěkně dlouho nebude. Užil jsem si to i tak, ale na ejakulaci nedošlo. 8/10. (30.04.2024)

Po skončení mi přece jen zůstává na jazyku lehká pachuť nevyužité šance. Přes výtečný úvod seriál začne ve druhé polovině zabředat do pro mě nekonečného množství konverzaci a intrik a to já v takové míře zas až tolik nemusím. Takže jsem se ve finále nakonec musel dost přemlouvat za ty čtyři pecky, za které nakonec může skvělá výprava a úžasně charismatický Hirojuki Sanada v hlavní roli. (23.04.2024)

Dokonalost, výprava, casting, scénář. Propracované do nejmenšího detailu s vlivy kolonizátorů na religiózní vývoj ve východní oblasti. Pro mě nejzajímavější bylo nahlédnutí do japonské kultury, tradic, regulí se směsí krutosti na straně jedné a něžnosti vyjádřené v poezii, zahradní architektuře. Zajímavé. (02.05.2024)

Přečkali mor, spoustu bouří, obstáli v boji s hladem a léta páně 1600 připlouvají v zuboženém vraku k břehům Japonska. Vřelé uvítání je ale rozhodně nečeká, protože na pevnině se tahá za nitky a bojuje o moc. Navíc drzost anglického lodivoda Blackthornea ničemu napomáhá, nerozumí ani slovo, chrlí nadávky a věří v následující rána. Skvělá výprava, zvuk a kostýmy, charismatičtí herci a permanentní mlžný závoj japonských břehů. To si pamatuju z prvních dílů. Stejně jako obtížnější orientaci mezi postavami, rozjímající tempo a dialogy, které nestrhnou. Ústřední postavou zůstává nemastný Blackthorne, Japonci přezdívaný Andžin, protože jeho jméno neuměli vyslovit, mnohem zajímavější jsou ovšem tlumočnice Mariko (půvabná Anna Sawai) a mistr a mocný válečník Toranaga (ostřílený Hiroyuki Sanada). Andžin postupně opouští pošetilost západního „civilizovaného světa“, který si nárokuje daleká území a nutí jim křesťanskou víru, vlastní řád a kulturu, záhy ale zase upozorňuje na místní „podivnosti“. Ostatně co si budeme: opakovaně tu někdo prosí o vlastní smrt, klíčová je oddanost a čest, pak je zase třeba myslet na vlastní odkaz či být otrokem svých rituálů. Postupně přibydou i souboje a bitevní pasáže, které zvládnou ohromit. Přesto to není pro každého. Ať už loudavými scénami, množstvím postav či nijak zvlášť atraktivními mocenskými partiemi. Určitě respektuju, že knižní předloha má přes tisíc stran, ale tak nějak jsem si přál, abychom už nikam moc neutíkali a drželi se „ústředních“ linií. A rozhodně jsem tak nepatřil mezi ty, jenž nemohli dýchat a hltali každou druhou scénu. Celkově fajn atmosféra, emoce za mě dost průměrné. (07.05.2024)

Shogun bohužel nakonec nesplnil mé očekávání. Po vydařené první polovině scénář sklouzl k nelogičnosti a plytkosti. Postavy dokonce mezi sebou ztrácely kýženou chemii a vyústění celého příběhu by si zasloužilo rozhodně větší péči. To celé ve mě zanechalo jakousi hořkou pachuť nenaplněného potenciálu, což mě bude ještě dlouho mrzet. Pro historické počiny mám slabost, ne jinak je tomu u historických asijských filmů, Shogun měl však velkou výhodu v kontrastu západní a východní civilizace. Východní filozofie, však mnoho nepřinesl, jak je tomu zvykem a pletichaření bylo poněkud neohrabané. Na druhou stranu mě těší opětovná vlna zájmu o tento žánr, který byl až moc dlouho upozaďován. Navíc v této době paskvilů je Shogun přeci jen perlou v bahně, i když se smutným dozvukem. (24.04.2024)