Srdce je osamělý lovec

Točí-li se film podle knižní předlohy, zpravidla se to projeví na jeho kvalitě. Promyšlená konstrikce předčí obvyklé scénáře, děj je košatější, postavy plastičtější, záběr hlubší. Jestliže se navíc točí podle výborné knihy, je výsledek ještě lepší, což je právě tento případ. Pátou hvězdičku nedávám jen díky tomu, že se nepíše rok 1968, kdy byl film natočen, a léta mu z dnešního pohledu ubrala na svižnosti. I tak je to ale mimořádný zážitek. (04.10.2015)

Film od neznámého režiséra s pro mě poměrně neznámými či béčkovými herci mě nakonec překvpivě dostal. Máme tu hluchoněmého právníka plného dobroty a lásky k lidem. Kvůli svému stejně hluchoněmému a zaostalému příteli se stěhuje do malého městečka, kde potkává několik ztracených lidí - černocha co nenávidí bílé, nezaměstnaného co zapíjí bezmoc a teenagerku ztracenou v lásce i rodinných povinnostech a pro všechny tu vždycky je. Je tu úžasně natočené, tak reálně, že to ani nepůsobí jak z 60. let. Lidi kolem řeší pěkně závažné problémy, stíhají je tragédie, ale přesto je to takový hezký film, který netlačí na pilu, naopak dokáže i rozesmát. A výborně zahrané, Arkin je vynikající, ale ještě lepší je Sondra Locke. Tu jsem vždycky považoval za přívěšek v Eastwoodových filmech, ale tady tu tápající teenagerku stvárnila tak, že by ji člověk objal a řekl neboj to bude dobrý. SPOILER: Ten konec ale.. no řekněme, že to končí reálně. Problémy se nevřeší, spíše ještě více poserou. A jak skončí hodný člověk co tu pro všechny je, když ho něco trápí? Inu jak to chodí v reálném životě... Drama roku 1968. (09.09.2022)

V průběhu sledování tohoto snímku se mi vybavila řada scén a já si uvědomil, že snad od dětství s těmi hrdiny žiji, že se poznovu rodí a umírají, dospívají, stárnou, nemocní… a já mezi nimi zrcadlím jejich úsměvy, gesta i zmlknutí. Po celý život tíhnu k okraji a tento film odhaluje, že ta hráz je všudypřítomná. V každém, nejútlejším místečku tohoto světa je někdo sám, nemůže se postavit ani vzepřít se, vyslovit se, natož očekávat porozumění, a tento snímek krásně zachycuje, jak se svět dokáže změnit jediným soustrastným skloněním, byť nedokonalého, posmívaného a opovrženého. Je obrovským štěstím vstoupit na ty dvě hodiny do blízkosti někoho, kdo nezaváhá otevřít se, a učit se znovu znakovku, protože s ní se domluvíme s neslyšícími, psy, kameny a stromy. Co ale cítí ti, kteří mluví jinak, protože jsou jinací, a co vlastně říkají? Snad něco podobného tomuto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/une-tigresse-dans-la-peau-d-une-hirondelle-2 (23.06.2018)

Fantasticky namíchaný příběh emocemi a nevyřčenými pravdami. Neuvěřitelně lidský film o strastech dobré duše a přátelství. Fyzicky handicapovaný John Singer (Alan Arkin) se svou touhou po štěstí a rozdáváním dobra možná maličko balancoval na hranici sentimentality, ale přesto vše byl jinak úžasný. Jeho filmové proměny nemají v herectví obdoby. Ve filmu http://www.csfd.cz/film/19222-cekej-do-tmy/ vložil tolik děsu, že z něj šla hrůza a tady zase fůru čiré ušlechtilosti. Pokud oba filmy seženete, tak si je rozhodně nenechte ujít. (01.05.2011)

Sentimentální melodrama je jako karetní hra, která se dá hrát buď poctivě s náhodně rozdanými kartami a nejistým vítězstvím, nebo nepoctivě s vysokými kartami, připravenými ve všech rukávech, nohavicích a za klopami saka. Nejsem si jistý, zda byla na sebe Carson McCullers, autorka bestselleru Srdce je osamělý lovec, hrdá, když čtenáře obehrála s tolika trumfy. Hluchoněmý hlavní hrdina, rasismus, chudoba, rakovina, duševní choroba, fatální fyzické zranění, nedobrovolně předčasné dospění hrdinky, alkoholismus, nezaměstnanost, to všechno jsou vysoké karty, s nimiž rozumný autor spíše šetří, aby nebyl obviněn ze švindlu. Film podle knihy, která toto vše obsahuje, balancuje na provaze, napnutém mezi skeptickým realismem a limonádovou naivitou. To, že se na něm s minimem zaváhání udržel, je malý zázrak. Stačilo málo. Kdybych si jako podkres některých scén představil třeba exaltovanou hudbu z žánrově spřízněného Love Story nebo v hlavních rolích slavnější herce se zlozvykem hrát "oscarově", viděl bych typickou instantní ždímačku na dojetí, jakých se točí každoročně tucty. Ale tento film nějakým nepochopitelným způsobem funguje a zejména Alan Arkin ho může počítat mezi zdařilé položky své filmografie, rovnocenné všem ostatním. 80% (16.02.2011)