Skvělí Ambersonové

Čiernobiela melodramatická adaptácia známeho románu má hneď niekoľko pozoruhodných bodov (po stránke príbehu), s ktorými, keďže som predlohu nečítal, sa tu stretávam po prvý krát. Ambersonovci sú vykreslení ako slávny, bohatý a arogantný rod, ktorí si udržuje odstup od plebsu, ktorým pohŕdajú a nepripúšťajú si ho k telu. Generačne predávaný odpor, prirodzená povýšenosť a nadradenosť sa prejavuje aj po vizuálnej stránke - honosné a okázalé sídlo bije do očí a akoby kričí - "My sme viac!". Dej je súbojom protikladných citovo zafarbených postojov jednotlivých postáv, spomedzi ktorých vyčnieva antagonista George, rozmaznaný, nevďačný, nepríjemný mladík, ktorý vedie neustály súboj s Eugenom Morganom, niekdajším nápadníkom svojej matky Isabelle. Aby toho nebolo dosť, je zamilovaný do Eugenovej dcéry Lucy, takže o dramatickosť je postarané. Zoškrtanie na 89 minútovú verziu však filmu značne uškodilo, pôsobí odľahčenejšie a tak trochu zosekane. čo je veľká škoda. Na druhú stranu je to stále kvalitný film, ktorý stojí za pozornosť. Záverečné titulky sú spravené veľmi zaujímavo. Celkovo výborný film z ranných 40. rokov, ktorému len chýba dlhšia stopáž a rozvinutejší príbeh. 80% (29.03.2014)

Tak jsem zase jednou po shlédnutí filmu v rozpacích. Skvělí Ambersonové by totiž MOHLI být velmi dobrý, ba vynikající film - ovšem za předpokladu, že by tento druhý snímek Orsona Wellese (a jeho nejoblíbenější) nevzali po dokončení do rukou producenti. Těm se zdál režisérský sestřih příliš zdlouhavý - a tak si pořídili vlastní, který posléze pustili do kin. A výsledek? Z plánované ságy o vzestupu a pádu rodiny boháčů na přelomu století zůstalo smutné torzo. Opravdu smutné - protože to, co zbylo, je fantastické. Nejenom skvělí herci (v čele se sympatickým Josephem Cottonem a rozmazleného milionářského synka hrajícím Timem Holtem), ale i fantastická Cortezova kamera, atmosférická Herrmannova hudba a samozřejmě experimentátorská režie Orsona Wellese - jsou všechny přítomné v tomto filmu, který místy díky výše zmíněné okolnosti takřka nedává smysl a jeho rytmus je naprosto nevyvážený. - Co se dá dělat. - A vzpomněl jsem si při těch scénách z milionářského života na to, co jednou napsal Fitzgerald: "Život to nebyl. Ale bylo to velkolepé." - Takový mohl být i tento film, chce se s povzdechem dodat. (15.11.2005)

Když Orsonu Wellesovi vystříháte třetinu stopáže a přitočíte dementní hapy end, jen těžko něčemu prospějete. Sledovat Ambersony je jako dívat se na nějakou antickou sochu bez hlavy a rukou. Takové torso je možná pěkné a dávnou krásu v něm vidíte, ale stejně vás bude vždycky mrzet, že ho nespatříte v plné kráse. (02.02.2012)

Knihu jsem nečetl. K filmu jsem tedy přistupoval jako k něčemu úplně novému. Děj mi trochu připomněl „100 roků samoty“. Rozpad rodiny je tu provázen velkými společenskými a technologickými změnami v okolním světě. Režisér zvolil zajímavý styl vyprávění, kdy je děj členěn jakýmisi předěli, ve kterých dav komentuje postavení Ambersonovic rodiny ve městě. Víc než cokoliv jiného zajímá Wellese postava mladého Ambersona. Jeho výstupy mají často velice temnou atmosféru, blížící se svou vypjatostí Hitchkockovým psychothrillerům. O to překvapivější je poslední scéna, která celý film odkazuje do mezí těch nejčervenějších knihoven. Nevím, jestli je to chyba Roberta Wise, který film na příkaz studia přestříhával a snad i dotáčel, nebo jestli tento konec vyšel od samého Wellese, jisté je, že se ke zbytku filmu ani trochu nehodí. I přesto je tento film skvělým příkladem Orsonova režijního umu. (16.11.2005)

Zajímavý příběh, rozhodně osvěžující sonda do života amerického venkova 70. let předminulého století. Zaujal mě styl vyprávění, kdy místo vypravěče komentuje dění dav na ulici a připomnělo mi to český film Co se šeptá. Ovšem, na rozdíl od českých filmů té doby je tenhle neuvěřitelně živý, natočený mnohem modernějším stylem. A Josepha Cottena v roli mladého Ambersona musíte jasně od počátku nenávidět. V tom je zase ta hollywoodská přímočarost, která možná trochu ruší. (08.03.2015)