Dotek zla

Předtím, než jsem Dotek zla viděl, jsem měl možnost shlédnout jen Občana Kane. Takovou změnu Orsona Wellese jsem jakživ neviděl. Je troušku tluštní, ale to neubírá vůbec na originalitě filmu. Spíše naopak, každý záběr s ním je výtečný a já měl možnost zase po dlouhé době vidět film-noir a ještě ke všemu s tak vyníkajícími herci, které se tam objevili. Film noir je kapitola sama o sobě a tak je zbytečný komentovat, že je to vizuálně dokonalý skvost. (17.08.2004)

Touch of Evil možno kľudne alegoricky nazvať Touch of Perfection. Dielo "oficiálne" zakončujúce éru klasických noir filmov, ktoré je jeho samotnou esenciou - tak v základných stavebných kameňoch (od nasvietenia až po pokrivené charaktery) ako i v jeho postupnom vývoji a obmenách. Atmosféra filmu, ktorá ma dokonale pohltila, je vďaka Wellesovej režisérskej ruke budovaná veľmi dôrazne už od prvého, dnes už legendárneho - 3,5 min. záberu. Vynikajúce herecké výkony na čele so samotným Wellesom, výborne dialógy i rozvrhnutie postáv a na svoju dobu neuveriteľne dynamická kamera využivajúca sa v nezvyklých rakurzoch - to všetko do seba dokonale zapadá a dáva tak divákovi možnosť naplno pocítiť silu onoho báječného "čiernobieleho štýlu". (30.05.2005)

Viem sa ukážkovo nudiť aj pri majstrovských dielach. Orson Welles ( bytostne k nepoznaniu ) natočil vraj klasický, viac ako dobrý film-noir. Kto to tvrdí, nezávidím. Tento žáner bol stále mojou slabou stránkou, niečim čo ma vo svojej podstate nikdy veľmi nezaujalo, niečim čo som zrejme nikdy nepochopil. Nuda na krájanie, a nuda na krájanie. (05.09.2016)

Tieňohra v uliciach neprívetíveho, ošarpaného pohraničného mesta, plného podivuhodných existencií: tučniackym detektívom počnúc, schaotizovano vystrašeným nočným recepčným pokračujúc a prapodivnými gráciami v moteli končiac. Tieňohra na viac spôsobov: 1. Obrazovo dokonalá krimi s atmosférou znepokojujúceho tajomna vyvedená v celom spektre čiernobielej pochmúrnosti. 2. Psychologicky rozvrstvená štúdia o nejednoznačnosti postavenia kladných, či záporných vlastností a zároveň o tom, ako sa miešajú role prisúdené spoločnosťou s obyčajnými ľudskými slabosťami (alkoholizmus, zaslepená pomstychtivosť, závisť, slepá oddanosť) vyplývajúcimi z túžby po perfekcionizme. 3. Halucinačná vízia pokrivených tvári vychádzajúcich akoby z bludiska krivých zrkadiel, meniacich svoje správanie podľa momentálneho snového rozpoloženia režiséra. Podivuhodná nočná mora s málo svetlými momentami. Všetky 3 roviny filmu sú naviac pokryté skvelými hereckými výkonmi v netypických úlohách (Heston ako mexičan, Dietrichová ako cigánska kupliarka). (14.06.2005)

Rozhodně nedoporučuju si při tomhle filmu dělat snídani, protože, jak nakonec sami zjistíte, odejít byť jen dvě sekundy je totální demence. Ten příběh je hodně složitej a musíte se na něj soustředit (což jsem zjistil až když jsem po 5-ti minutách opět usedl k televizi..). V Doteku zla je k mání také mnoho postav, které navíc vypadají ve tmě všichni stejně (až na Janet Leight, které svítí ošacení na míle daleko) a pak je tam element jménem Orson Welles. Až poté, co si všimnete jeho gigantického "Milana" (=břicho) zjistíte, že je nejen bláznivým režisérem, ale i hercem. A kdyby nebylo nechutných detailních záběrů jeho obličeje (snídaně byla mnohdy až v krku :D), byla by to jasná Oscarová bytost. Metál by si ovšem zasloužil kameraman, která předvádí neskutečnou exhibici. Slavná úvodní scéna, kdy kamera letí přes celou ulici, je tak geniálně promyšlená, že 90% dnešních kameramanů nemá oproti němu šanci. Moc pěkný a proto 75% (03.03.2009)