Byl by to hřích

Osmdesátá léta v Anglii, gay komunita a nastupující epidemie AIDS. To rozhodně nejsou nejčastější témata a mám radost z toho, jaký je výsledek této minisérie. Russell T. Davies očividně ví, o čem píše, protože si sám tuhle dobu zažil a to tomu dodává sílu. Od prvního dílu je jasné, že nepůjde o žádnou zábavu, i když si partu kamarádů užívá života plnými doušky. Balancování radosti ze života a deprese, která se nezadržitelně blíží, však funguje. Soundtrack je na jedničku a postavy dokážou zaujmout. Těžce se tráví třetí epizoda a samozřejmě i úplný závěr. Jestli jednu věc vytknout, tak postavu Jill, která mi přišla hrozně nereálná. Nemá žádný vlastní život a v podstatě se jen stará o všechny okolo. (02.05.2021)

Když jsem se seznamovala s hrdiny této emotivní minisérie, nepředpokládala jsem, že by mi mohli nějak extra přirůst k srdci. Ale opak se stal pravdou, a tak jsem poslední epizodu skoro celou probrečela, jak moc jsem byla dojatá vývojem a uzavřením celého příběhu. Kromě skvělého scénáře a velmi silných hereckých výkonů musím pochválit parádní soundtrack, který téměř dokonale vystihl atmosféru doby, v níž se smrtelná nemoc AIDS začala rychle šířit především uvnitř komunity homosexuálů. (85%) (24.12.2022)

"Kluci v Londýně umíraj, tvrdí, že měli raka, nebo zápal plic. Neřeknou, co je zabilo, lžou o nich. A to já nechci. Víš proč? Moc jsem si to užil." Tahle minisérie mě vzala na pestrou cestu do 80. let. Se všemi radostmi, nespoutaností i prokletím tehdejší doby. A moc jsem si to užila. Od postav, který nejde nemilovat, až po soundtrack. (10.03.2021)

Po té, co vyšlo pro někoho asi trochu kontroverzní a fabulativní Years and Years zde náhle máme od tvůrce toto. Něco, co ani tolik není imaginární budoucnost, ale naopak je to výlet do minulosti, který se může opřít o fakta. A ono nám to nabízí docela zajímavou verzi. Jsme v komunitě britských gays v 80. letech a po světě nám řádí smrtící virus, o kterém nikdo nic neví. Jak příhodné, že? Dnes se to zdá být až směšné, ale seriál nám dokáže v celku dobře ukázat, že on se moc nikdo nesmál. A když už, tak to bylo díky rozvernému životu s nadhledem, kteří hrdinové nesli. Obecně vzato je zde opět nabídnuto něco, na co se dnes zapomíná a je to docela i umění, a to nabídnutí příběhu, tak aby byl schůdný a snadno koukatelný. Zde to jde jedna báseň. Trochu trnem asi může být pro někoho excentričnost postav, které mě osobně nijak nevadí, spíše jde o dojem toho, kdy v podstatě hlavní charakter je občas spíše otravný a sobecký skřet než někdo s kým bychom měli soucítit. Ale přesto se tak vlastně daří. I s tím smutným a velice trpkým finále. Jedno je jisté. Rád si počkám na další projekt pana Davise. Nejlépe i v propojení současného nebo minulého režiséra. (17.03.2021)

Cekal jsem dalsi tuctovku o souziti mladych, ale autori dovedou velmi dobre vypravet. Rozpocet na vykresleni vizualniho doboveho retra nestacil, je to ale vykresleno zdarilou vztahovou koncerzaci. Presto je retro stylove vcetne dobove discohudby. Postupne jak se novy virus siri se komedie zacne premenovat na melodrama s tezovitymi dialogy. Vubec tu neni receno, ze za virus AIDS si muze komunita gayu sama.Jak rika vinikaci rodinny psycholog Jeronym Klimes zeny nas muze brzdi v sexualnim silenstvi. Gayove maji penis doslova utrhly ze retezu a mnozi maji za zivot tisic sexualnich partneru,coz bylo pekne ukazano v prvnim dile na gay party. Je to zdarila vypoved o AIDS, tak podibna soucasne pandemii covidu-19. Emocne bohate s velkym casovym rozpetim a prehrsle postav.Dej odsypa velmi rychle,takze se postavy nestaci prokreslit psychologicky s vyjimkou Ritchiho, kde je vudet jeho temna oovaha. (24.02.2021)