Kabinet doktora Caligariho

(1001) Nutno říci, že jsem si zpočátku říkala, že film u mě propadne jako Nosferatu nebo Dracula - že jsem zkrátka příliš tele na to, abych dokázala film vnímat i přes velmi "nízké datum výroby". Jenomže moje expresionistické já se během úvodních minut aktivovalo na akční radius (ano, nemám tušení, co to znamená, ale přijde mi, že to dobře zní) a potom už jsem se nechala jenom unášet dokonalým obrazem. Moment, kdy se Cesar probudí - famozní. A také vzhledem k tomu, že jsem vždy trpěla úchylkou na bledé muže s vystouplými lícními kostmi a kruhy pod očima, tak tady jich mám hotové senoseče. (Alan jasně vede. Škoda, že se nezdrží déle.) A při pohledu na kulisy si říkám, že teď konečně vím, kam si Tim Burton chodí pro inspiraci. Navíc film disponuje pro mě opravdu fantastickou perličkou - grafické zobrazení vnitřního našeptávačského hlasu: "Du musst Caligari werden." (Pozn. aut.: Psáno v dobách před tím, než se ze mě stal filmový geek, dnes už samozřejmě jak Drákulu, tak Nosferáta zbožňuju.) (23.08.2008)

Tento snímek z vrcholů němé éry na mě skvěle zapůsobil. Výborná atmosféra, námět se scénářem a působivá hororová hudba, to jsem si pošmákl. [9/10] (Decia-Filmgesellschaft Holz & Co.) (Němý, čb. kolorovaný /// Produkce: Rudolf Meinert, Erich Pommer /// Scénář: Hans Janowitz, Carl Mayer /// Kamera: Willy Hameister /// Hudba: Alfredo Antonini, Giuseppe Becce, Timothy Brock, Richard Marriott, Peter Schirmann, Rainer Viertlböck) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (11.04.2009)

Můj velmi oblíbený kousek. Jsem moc rád za možnost vidět somnambula na velkém plátně a s hudbou, která pomáhá udržet tempo. Právě v tempu a pak samozřejmě v kulisích jsou ta kouzla, díky kterým sáhnu po tomto dvdčku snad ještě raději než po upíru Nosferatu. Vážně to funguje, děsí a navíc si nechává překvapení i na závěr.....doporučuji všem fanouškům Caligariho videoklip Roba Zombieho - Living Dead Girl. (07.04.2008)

Patrí film medzi umenie? Dnes je odpoveď jasná, ale v prvých rokoch 20. storočia sa na túto tému viedli v Nemecku búrlivé intelektuálne diskusie. Kabinet doktora Caligariho, natočený dva roky po konci prvej svetovej vojny, problém vyriešil tým, že vniesol do filmu rôznorodé techniky expresionizmu. Wiene napísal dielo v spolupráci s Carlom Mayerom, dôležitou postavou nemeckej kinematografie 20. rokov. Film postavili na estetike fragmentárnosti, ktorá sa na plátne demonštruje okrem iného tým, že hlavný príbeh má svoj vonkajší rámec. S postupom filmu je stále výraznejšia originalita každého záberu: jedny z najsilnejších obrazov v dejinách kinematografie ľahko prevážia mierne nedostatky scénickej výpravy. Sledujeme hru lomených línií, šerosvitu a mohutných tieňov, ktoré sa tiahnu po stenách, chodníkoch a zveličených objektoch, a to všetko z natoľko pokrútených perspektív, že sa razom ocitáme vo svete nočných môr. Film, ovplyvnený divadelnými postupmi a realizovaný s veľmi obmedzeným rozpočtom, vďačí za svoju jedinečnú vizáž trojici umelcov zo známeho berlínskeho magazínu Der Sturm, ktorí namaľovali kulisy. Herecké výkony (a nielen Conrada Veidta, ktorý sa týmto dielom presadil vo svete) drží nad priemerom jednak ľahko hysterický nádych, jednak prízračné nalíčené tváre a starodávne oblečenie. Hoci sa nemecký expresionizmus snaží týmto dielom utiecť zo zúfalej skutočnosti do fantastických vízií, ktoré produkuje duševná nemoc, neprestáva reflektovať svoju dobu. Siegfried Kracauer považoval Kabinet doktora Caligariho a ďalšie nemecké filmy z rokov 1920-1933 za predzvesť nacizmu; opakovane sa v nich totiž objavujú hrozivé figúry, ktoré úspešne ovládajú masy. Ale Wieneho snímok zpracuváva i večné hororové témy: príbeh netvora, ktorý svojím konaním realizuje naše potlačované predstavy. 80% (10.10.2009)

Po scenáristické stránce by šlo na tomhle, dnes již víc než stoletém dílku nejspíš snadno najít nějakou tu mušku a pár hereckých výkonů občas na můj vkus příliš brnká na strunu patosu... ale to zpracování? Ta výtvarní stránka s takřka dokonalými kulisy, barevnými filtry, detailně vyladěnými záběry s působivými odstíny, u té bych vůbec neměl problém souhlasit s tím, že má v sobě nejeden závan geniálity. Ta atmosféra, kterou celé provedení vytváří v doprovodu s původní hudbou, je prostě úžasná. V tomhle ohledu má KABINET dodnes určitě čím fascinovat, tuze mě přikoval k sledování a splnil svůj pro mě účel, jak po té „brakové“ stránce s cílem předvést senzační, poutavou žánrovou atrakci své doby, tak po té umělecké, protože bylo co i seriźoně obdivovat. Bál jsem se, abych se po čase opět jednou při doplňování si restu z němého období moc nenudil, ale naštěstí se nestalo a snad se teď lépe odhodlám konečně i na Fausta... Jo, kdyby většina současných horrorů měla v sobě alespoň polovinu té invence, nápaditosti, tvůrčího umu a zápalu, jak to předvedli již v roce 1920 tvůrci Kabinetu doktora Caligariho, asi by se tento fascinující žánr s romantickými kořeny nemusel stávat v očích mnoha diváků automaticky samoúčelným spotřebným brakem. [75%] (10.08.2022)