Zahraniční aféra

I na romantickou komedii hodně pitomoučké, ač politicky rafinované... ale úplně stěžovat si zase nebudu, vzhledem k tomu, že hlavním lákadlem pro mě byla Marlene Dietrich a ta nezklamala, zvláštní to žena... tajemná star, ač již poněkud uvadající. Do stavu vysokého očekávání mě nastartovala výborná letadlová scéna s komicky úděsnou Phoebe Frostovou a její matrjoškovou performancí, ale i s postapo výhledem na zničený Berlín, vzápětí zdegradovaným nemístnými výtrusy sarkastických poznámek ze strany kongresové komise, čímž zaoceánská nátura zase nezůstala své pověsti nic dlužná a Wilderovou prezentací sebestředné názorové zmrzačenosti možná až nadčasová... Rozmrzelá nálada neustoupila ani menšímu překvápku v rozuzlení a tím se pro mě snímek prozatím propadá na poslední šprušli v žebříčku Wilderovo režijních aktiv. (28.04.2016)

Od dob Modrého anděla se bohyně Marlene a hudební génius Friedrich Hollaender takřka neopustili, nicméně vrcholy jejich spolupráce jsou k nalezení právě v těchto dvou filmech. Za 18 let urazili pěkný kus cesty a není náhodou, že po Od hlavy až po paty jsem stvořená jen pro lásku vyměnili za Iluze a Černý trh. Z rozkoše výmarského filmu do poválečného Hollywoodu to dotáhla jen elita, užívejme si tedy jejich kralování a nechme je se nechat dirigovat dalším ze zkušených kolegů - Billy Wilderem. V další rovině pak můžeme ocenit reálné exteriéry Berlína z léta 1947 a celou sérii povedených vtípů. Od hošíka, který má neustále nutkavou potřebu kreslit hákové kříže vždy a všude až po všechny ty věty mnohokrát vyšperkované zvučným "von". "Tam vás čekají samé von nóbl cihly." - "Ještě tam prší? Chlapci, jestli tam budou louže, tak mě přenesete!" (13.02.2009)

Humory trošku těžkopádnější, než by člověk u Wildera čekal, ani z Ninočky recyklovaný motiv zaláskované funkcionářky tentokrát nevyznívá tak nenuceně, ale prostředí rozbombardovaného Berlína a zvláštní směs melancholie s drzou vůlí k přežití v postavě Marlene Dietrichové i mix pusté ironie s občasným výtryskem poezie v dialozích i obrázkách dodávají Zahraniční aféře velice specifické kouzlo. (18.10.2017)

Být vojákem vítězné mocnosti, který má v Berlíně těsně po válce přístup k penězům i proviantu, tak bych si patrně také vydržoval nějakou tu svolnou Fräulein a bylo by mi zcela jedno, zda ještě nedávno zpívala Göringovi, očuchávala nohy Goebbelsovi nebo četla Hitlerovi před spaním pohádky o raketách V2. Je to zkrátka chyba velení, když pošle armádu sexuálně produktivních chlapů a nedodá jim k tomu nic, do čeho by mohly přistát nadržené výsadkářské spermie. Proto je mé mužství vztyčeno na počest kapitána Pringela, který, kdyby měl svobodnou volbu, tak by určitě dal přednost pragmatické nacistce před mentálně nedospělou kongresmankou. Marlene Dietrich mne, ačkoli jsem na ní opět nic krásného neobjevil, totiž znovu přesvědčila o tom, že i se dvěma dvojkami se dá přehrát spousta herců s nafixlovanými esy v rukávech. (06.02.2014)

Wilder nezklamal. Paleta pozoruhodných a hlavně plastických charakterů dokazující, že i uprostřed rozbombardovaného Berlína je možné točit komedii, byť hořkou. Marlene Dietrich je famózní a její postava předznamenává jednotlivé typy, které se jí budou držet po zbytek kariéry. Mám najednou chuť znovu vidět Svědka obžaloby a Norimberský proces. (10.09.2015)