Odpolední láska

Ač se to zdá neuvěřitelné, i Billy Wilder sem tam zaváhal a vkročil do vod průměru. Přitom úvodní a závěrečné minuty nejsou vůbec špatné, ale co se děje mezi tím, je pouze násilně budovaná love story, která nemá s romantikou téměř nic společného (nepočítám-li tu uměle vytvářenou). Stačí si položit prostou otázku: Komu může záležet na vztahu mezi přestárlým a nesympatický playboyem (bez rozmyslu obsazený Cooper) a tuze naivní studentkou (standartně roztomilá Audrey)? Odpověď je prostá: Nikomu. Proto nefunguje základní linie filmu, motivace postav se musely vzpírat už na papíře (hlavně láska Hepburnové je naprosto nepochopitelná), což má za následek nulovou chemii mezi oběma protagonisty. Wilderova režie není zlá, ale i on překvapivě nezvládá práci s rytmem a prostřední část zbytečně natahuje. Velkým plusem je postava hrdinčina otce, která přináší do děje oživení. K dobru lze přičíst i pár vtipů, jejichž počet je tentokrát nižší, než jsme u mistra zvyklí, ale určitě stojí za to (u cikánské pitky jsem neměl daleko k výbuchu smíchu). Nezbývá mi nic jiného, než si postesknout nad smůlou, která Audrey v její kariéře provázela. V mnoha svých filmech by si jistě zasloužila propracovanější scénáře a jejímu šarmu odpovídající mužské protějšky. Pokud mermomocí toužíte vidět spolupráci Wilder - Hepburnová, zkuste raději "Sabrinu", tam je sice láska také slepá, ale není hloupá. 6/10 (30.11.2009)

║Rozpočet $2,1milióna║Tržby Celosvetovo $5,000,000▐ No tak tu je veľké fópa casting v podobe obsadenia Garyho Coopera, ten sa ale vôbec ale vôbec nehodí k Audrey Hepburn, ich vzťah je bez kúska iskry, úplne nezmyselný, neuveriteľný,... celý film zachraňuje len pôvab Hepburnovej ale ináč to je nezmyselná prázdnota. /40%/ (04.03.2012)

Láska a Paříž. V mnoha filmech se tato dvě slova spojují, ale v žádném to není činěno takovým způsobem jako v Love in the Afternoon. Po romantickém úvodu o podobách lásky v Paříži se objeví cynické soukromé očko, které zcela neromanticky na těchto láskách těží. Tentokrát se ovšem nebude jednat o nějaký jeho případ, ale o dceru, která se právě kvůli povolání svého otce zaplete do vztahu se starším mužem. Jenže někdy věk nevadí. Ani když je on už prošedivělý seladon a ona naivní holka. Romantika největšího možného kalibru, občas nahořklá, občas viděná ironickým pohledem a občas očima zamilovaného děvčete. Dokonalé. (Jen ještě poznámka na okraj. Já být na místě hlavní hrdinky, tak Flannagana nechám s klidem zastřelit. Takových hovad, pro které jsou ženy jen nástrojem k použití, by se našlo. Žádná škoda.) (29.12.2008)

Úsměvná oddechovka s velmi příjemným hereckým obsazením, krásnou hudbou a správnou romantickou atmosférou. Prozatím je pro mě vrcholem Wilderovy tvorby Sabrina, ale nejspíš si na tohoto zajímavého režiséra ještě posvítím ;-). "Stali se imunní, mechanizovaní, klimatizovaní, hydrauličtí...Nejsem si vždy jista zda měl srdce." - "Co on je....příšera z vesmíru?" - "Ne, je to Američan." (02.04.2010)

Film, ve kterém hraje Audrey je většinou záruka sentimentální old-fashion romantiky, na kterou patrně člověk musí mít zrovna náladu. Já v tom správném rozpoložení úplně nebyla a tak přesto, že si mě získal začátek, v půlce filmu jsem se dost nudila. Pomalá část se však nakonec přehoupla do druhé poloviny, která je rozhodně dějově zajímavější a svižnější a díky tomu si mne příběh zase získal. Je to přesně takový druh filmu, jenž potěší, pokud jste přesyceni novodobou romantikou, která se obvykle nevyhne trapným, ne-li fekálním vtípkům. Humor je sice i součástí "Love in the afternoon", ale jedná se o nenásilné a rozkošné fórky, žádné tlačení na pilu. Já byla dojatá i pobavená a samozřejmě okouzlená tím krásným milým stvořením s velkýma očima - Audrey zkrátka pozvedne jakýkoli film o několik úrovní výš. Jediné, co mi kromě vleklého prostředku úplně nesedělo byl věkový rozdíl mezi hlavními hrdiny (nedivím se, že Cary Grant odmítnul..) a tatínkovo svolení ke konci filmu. Ale nad příběhem se asi spíše vyplatí nepřemýšlet. :-) (30.01.2013)