Za zvuků hudby

Přiznám se, že bych si to dovedl představit o hodinu kratší a pořád by to bylo stejně pozitivní a krásné a navíc bez nacistů, ale i s nimi je to dobré, i když jsem se bál toho, aby to nesklouzlo někam, kde to bude až příliš patetické. To se naštěstí nestalo a celá ústřední rodina je herecky i pěvecky úchvatná. (26.05.2015)

To co z tohohle dila dela dobry film je predevsim, vhodny vyber lokace, ktera krasne koresponduje s tou pohadkovou 3/4 filmu, jez je uzasne podmalovana nadhernou hudbou a vybornou dvojici. Cely film jsem si rikal, ze k dokonalosti mi chybi trocha toho dramatu a napeti - a jako bych to privolal. Svatbou to vsechno nekonci ba naopak zacina a ja nemam jinou moznost nez dat plny pocet. . . (05.11.2010)

Za zvuku hudby je zákeřný film. Tváří se tak naivně až bezstarostně, že jsem přestal být ostražitý a navzdory svému vrozenému cynismu jsem při dětském vystoupení pro baronku málem uronil slzu. Samozřejmě to nikdy nepřiznám a raději se budu nimrat v tom, jak se mi líbila disciplinovanost pochodujících dětí, schopnost chlapa přiznat svůj omyl i volný pohyb po přírodě neohraničené elektrickými ohradníky chovatelů fialových krav. Zkrátka jsem pocítil prostou radost ze života a to není málo. Přes všechnu chválu nemohu nahodit plné hodnocení, neboť je mi lehce proti srsti, že hrdí Rakušané radostně žvatlají anglicky a německy užívají jediné slovo - Edelweiss. (03.09.2013)

Som tak okúzlená, až neviem čo napísať. Sú filmy, pri ktorých máte také očakávania, že sa určite sklamete. The Sound of Music k nim našťastie nepatrí. Je to totiž NÁDHERNÝ film. Zo začiatku sa tvári ako ďalší bezstarostný muzikál, a aj keď je to už ku koncu pekná dráma, stále je to neuveriteľne pozitívny film. A ja vlastne ani neviem, čo vychváliť skôr. Hudbu, prírodnu scenériu, príbeh, Christophera Plummera alebo Julie Andrews? Ak ste tento muzikál nevideli, napravte to a nechajte sa okúzliť aj vy.... (06.12.2008)

Ten film je naivní, až to není pěkné. Kromě písniček v něm zestárlo všechno. Strašlivě nucený humor, lepkavě melodramatický námět (s tristně nevyužitým časoprostorovým kontextem), dvě krajně nevěrohodné romantické zápletky (šestnáctileté dívce bylo v době natáčení 23). Kromě vztahů se v první polovině příběhu sice nic jiného neřeší, přesto jde o tu zábavnější část filmu. V té druhé a temnější by se něco řešit mělo, ale nakažlivě optimistický duch snímku, žádající si libovolně násilné převedení všeho negativního do něčeho pozitivního, tomu brání. Schizoidní výsledek obsahuje slušný campový potenciál: zpívající jeptišky, blbí nacisti, dětičky skotačící po alpských pastvinách a tančící kamzíci (nebo co to v tom šíleném jódlovacím loutkovém představení bylo). Není tedy pravda, že jsem se nebavil, jenom rozhodně ne na těch správných místech. Když rozmazlení fracci začali s vyhlídkou pár-hodinového půstu hladově skučet, zatímco v Německu byly pár let předtím schváleny Norimberské zákony, představoval jsem si pro pobavení totéž optikou Monty Pythonů. Nešlo jinak. Film si ve své bezelstnosti neuvědomuje, jak nevhodně blízko má v některých momentech podkuřování nacistické ideologii. Neustále je oslavována otčina, třeba kýčovitými záběry krajiny – v duchu německých nacionalistických blut und boden filmů. Krásná, blonďatá a modrooká dítka je třeba srovnat do latě hravou formou, která ale slouží témuž cíli jako dřívější militantní výchova. Svou individualitu holátka vyjadřují poslušným sborovým zpěvem. Ke starším muzikálům a k muzikálům obecně patří trocha přihlouplosti, jež na oplátku vyžaduje shovívavost hudby a tanců chtivého diváka, ale pokud je jediným smyslem takového muzikálu být sladce neškodným, třebaže by svými implicitními významy mohl zároveň napáchat škod až až, těžko se mu neposmívat. Příště si pustím jenom rozkošnější první polovinu. Nikoli ale před Vánoci, nýbrž na silvestra. 70% Zajímavé komentáře: Mahalik, Aidan (29.06.2009)