Killer

V produkci Tsui Harka natočil John Woo podle svého scénáře v typicky hongkongském duchu příběh, ve kterém lze vypozorovat několik jeho stálých filmařských postupů. Ryze asijským způsobem je ukazováno přátelství, sebeobětování a odpuštění, zrada, hrdinství a vztah k rodině, partnerovi. A pokud tyhle morality přijmeme, tak se potom už jen můžeme těšit na hodně silný krvavý nářez. Protože synonymem jména John Woo je akce, velmi násilná a neobyčejně povedená. Celou akci natočí několika kamerami, a pak jen sestříhá do podoby, kterou potřebuje. Četně vkládá zpomalené záběry, křesťanskou symboliku, holuby. Objevil Chow Yun-Fata, jeho filmy se staly pojmem a začátkem devadesátých let si ho všiml Hollywood. Což ovšem není až taková výhra. Ztratil kontrolu nad svými filmy, neměl vliv na střih, jeho první americký počin tak byl osekán, náznaky myšlenek zmizely, navíc hlavní role Jeana-Claudea Van Damma. Poučil se z chyb předešlých, vypořádal se s hollywoodským politikařením a natočil nadprůměrný thriller Face/Off. Akční řežba The Killer přesto zůstává jedním z klenotů jeho neamerické tvorby. Thriller o profesionálním zabijákovi s lidskou tváří (který se pokouší odčinit jím způsobené oslepnutí mladé zpěvačky) a posedlém policajtovi je vším, co bylo napsáno a rozhodně patří mezi vrcholy akčního thrilleru. (22.03.2006)

John Woo de facto vytvořil subžánr heroic blooodshed, ve kterém jsou desítky mrtvých lidí (zastřelených v precizně komponovaném krvavém baletu s efektně zdůrazněnými detaily a okamžiky v podobě zpomalených záběrů) jen "vedlejším produktem" emotivních dramat o cti, mužském přátelství a touze po vykoupení. Woooův nejkrásnější film inscenuje jednu úchvatně natočenou scénu za druhou, jeho hrdinové jsou vlastně samurajové s váženým kodexem cti, a film (podobně jako v pozdějším Hard Boiled) dělá rozdíly mezi padouchy, kteří jsou samurajové, a padouchy, kteří kodex bezuzdně porušují. Extrémně antihollywoodský konec filmu ještě zesiluje jeho emocionální dopad... Hlavní roli filmu ztvárnil Chow Yun-Fat, který zde svou roli ušlechtilého zabijáka s dvěma zbraněmi v rukou a párátkem v koutku úst dovedl k dokonalosti. (30.04.2002)

Skutečná klasika. Typicky woovský mix sentimentu a krvavé řežby. Vztah zabijáka a policisty je nádherný. Je to něco, co si hollywoodští filmaři nemohou dovolit, tedy alespoň ne v takto citlivé poloze... I když, sám nevím jestli by to bylo tak dobré, kdyby ty emoce měl vyjadřovat jiný herec než právě Chow Yun-Fat... Jeho obličej je doknalá maska, schopná vyjádřit jakýkoliv cit, a to jsem opět u toho již zmíněného kontrastu, cit uprostřed stříkající krve, sténajících lidí... a do toho zpomaleně létají holubice, o zem cinkají náboje a hraje kýčovitá hudba...Co dodat? Mistři Woo a Fat v nejlepší formě! (22.12.2004)

Z Johnovy hongkongské "svaté trojice“ Killer - Kulka v hlavě - Hard Boiled je pro mě první jmenovaný bohužel asi nejslabším článkem - příběh mě zasáhl o něco silněji u Kulky, akcí si mě více získal HB (je jí tam více a je ještě opulentnější), navíc mi tady dost nesedl příliš pitvořivý a laciný hlavní záporák, dialogy jsou občas na hraně parodie ("Chtěl bych být tvým přítelem...") a úplný závěr je na můj vkus trochu křečovitě přehrocený... Ale to stále skoro nic nemění na tom, že jako celek je Killer parádní (a dnes už v podstatě legendární) podívaná, ze které spousta fanoušků akčního žánru (a hlavně samotného Wooa) dodnes zcela pochopitelně skáče nadšením... 85 % (11.05.2019)

Kterak se elitnímu, nájemnému vrahovi skrze pokání dostane milosti Ducha svatého a povolá jej k sobě náš Pán. Těžko uvěřit, že všechnu tu symboliku s holubicemi, rozstřelenou bohorodičkou či kostelem myslel režisér vážně. Pouze cítím, byť nevím, že ano. Pokud někdo otevře ústa, lze očekávat, že mu z nich vyleze růžové hovínko. Všechny ty řeči o přátelství připomínají zamilované řeči z třetiřadých slaďáků pro děvčátka ve věku kolem první menstruace (proto je v tom filmu asi tolik krve), div, že si Chow Yun-Fat s Dannym Lee nedají francouzáka. Skutečně to mezi nimi sexuálně jiskřilo více než směrem k osleplé zpěvačce. +++++ Woo je zřejmě posedlý ohroženými dětmi. Tři filmy jsem od něj viděl, ve dvou z nich používá záchranu dítětě před deštěm kulek jako indikátor správňáckosti hrdinů. Přímočařeji to říci snad ani nejde. Absurdní na záchranářství ve Wooově podání je, že klaďas je obvykle jediným cílem kulek pro záporáky. Nevím tedy, nakolik se jedná o zachraňování nevinných kolemjdoucích, kolemzpívajících a kolemsihrajících nebo použití lidského štítu. Logika však nemá místo ve filmech hongkongského mistra ani ve scénách, které (snad) docela umí, přestřelkách. +++++ Nejlepší střelci jsou jako malíři či sochaři, svými štětci-dláty-pistolemi komponují prchavé kompozice škubajících se těl, cákanců krve, roztříštěného skla, rozlámaného dřeva, prýskající omítky. Namísto plátna se na těla napíná bělostná tepláková souprava - na ní krev lépe vyniká. Aby estetika otvory po kulkách unikající duše dostala čas rozněžnit divákovy žlázy s vnitřní sekrecí, pomáhá jim Woo zpomalovačkami. Rychlo(p/m)alba nějakou ochotnou oběť naběhnuvší před hlaveň vždy najde, šéf, jenž poslal na smrt již desítky podřízených disponuje nezpochybnitelnou autoritou a neomezenou zásobou poskoků. Ze své rezidence vidí Hong Kong jako na dlani (ano, občas tam je pěkná kamera, v tom filmu). +++++ Podzemní garáže, komornější přestřelky, člun, město, to vše mi nakonec bylo nejmilejší. Jinak bych půl filmu trpěl a půl se smál. Ta nekompromisní přímočarost, duchovnost Strážní věže a sladkobolná buddy romantika by na mě byla přepříliš. Silné **. (18.10.2014)