Killer

"Něco máme společné - oba se živíme pistolí." Další Wooův krvavý slaďák pro chlapy, mapující nepravděpodobné, ale o to silnější přátelství podraženého čestného zabijáka a systémem zklamaného policajta (a vztah zabijáka a jeho oběti), prodávané sérií nápaditých scén (mexican standoff u Jenny) a zúročené v tradičních závěrečných kostelních jatkách. Akční scény pekelné, parádní hudební složka a závěr s rozměry antické tragédie. "Jsi jediný přítel, kterého jsem kdy měl." (31.07.2006)

Asi nejsem ten správný divák pro Johna Woo. Opravdu pamětihodnou přestřelkou byla ta závěrečná, ale jinak nemohu říci, že by mně nějaká jiná scéna "dostala do kolen". Ani samotný příběh mně nijak citově nezasáhl, spíš mně zaujala naivita se kterou ho Woo napsal. V tomhle ohledu hraje prim to těžko uvěřitelné hluboké přátelství policisty a profesionálního zabijáka. Pro mně byly charaktery postav nevěrohodné, stejně jako repliky, které občas pronášely a motivy jejich jednání. To je potom těžké se do takového filmu zamilovat, i kdyby měl sebevíc vražednější tempo. (06.08.2004)

Nemám moc v obľube ázijské akčné kriminálky, ale táto je predsa len trochu iná. Zaujal ma predovšetkým duálny charakter hlavného hrdinu (herec bol typovo vybraný veľmi dobre), na jednej strane to bol nemilosrdný zabijak, na strane druhej verný priateľ a láskavý partner plný citov a nehy, človek niekedy nevedel čo si má o ňom myslieť. A k tomu ten jeho zasnený, romantický výraz a smútok v očiach. Herec v hlavnej úlohe teda potiahol väčšinu filmu, k tomu keď ešte pribudla výborná hudba, slušná réžia a akcia, o ktorú teda núdza nebola (hlavne ten záverečný strelecký masaker), tak tu máme celkom fajn žánrovku. Vôbec sa nečudujem, že sa jedná o Tarantinov obľúbený film. Na druhú stranu ma ale dosť hnevala nekonečnosť zásobníkov v zbraniach hlavných postáv, okaté ba miestami až smiešno-teatrálne mrhanie strelivom a terminátorovanie hlavného zloducha. 70/100 (31.10.2016)

John Woo de facto vytvořil subžánr heroic blooodshed, ve kterém jsou desítky mrtvých lidí (zastřelených v precizně komponovaném krvavém baletu s efektně zdůrazněnými detaily a okamžiky v podobě zpomalených záběrů) jen "vedlejším produktem" emotivních dramat o cti, mužském přátelství a touze po vykoupení. Woooův nejkrásnější film inscenuje jednu úchvatně natočenou scénu za druhou, jeho hrdinové jsou vlastně samurajové s váženým kodexem cti, a film (podobně jako v pozdějším Hard Boiled) dělá rozdíly mezi padouchy, kteří jsou samurajové, a padouchy, kteří kodex bezuzdně porušují. Extrémně antihollywoodský konec filmu ještě zesiluje jeho emocionální dopad... Hlavní roli filmu ztvárnil Chow Yun-Fat, který zde svou roli ušlechtilého zabijáka s dvěma zbraněmi v rukou a párátkem v koutku úst dovedl k dokonalosti. (30.04.2002)

Chow Yun-Fat je opravdu charakter, jeho zabiják Jeffrey má charizma, svědomí a proklatě dobrou mušku. Taková akce jako je v KILLEROVI se jen tak nevidí. Neuvěřitelný masakr střídají tak citově vypjaté momenty, že je člověku až smutno. Téma přátelství a osudovosti hraje místy mnohem větší roli než samotná akce a John Woo to mistrně všechno dává dohromady, aby vytvořil tento strhující snímek. (18.09.2006)