三更
쓰리
Three
Obsahy(1)
Režiséři Číny, Koreje a Thajska spojili svůj talent v souboru tří hororových povídek. Povídka korejského režiséra Ji-un Kima se točí kolem ženy, která se po nehodě probudí se ztrátou paměti a snaží se najít cestu domů, zatímco její muž zjišťuje, že se jeho manželka někde ztratila. Thajská část filmu rozjíždí příběh o nenávisti a závisti ve spolku kočovných kejklířů, o zdobených loutkách thajského loutkového divadla a s nimi spojenou zlou kletbou. Poslední příběh z téměř vybydleného komplexu v Hong Kongu pojednává o léty ošlehaném policejním detektivovi, který se sem se svým synem přestěhuje a jejich jedinými sousedy jsou ne zrovna společenský lékař s nemocnou manželkou, která nikdy nevychází z bytu a holčička v červeném, se kterou si policistův syn chodí hrát. Tři příběhy ze tří odlišných asijských zemí spojuje tajemno a nadpřirozené motivy, vycházející z mrazivé reality současné společnosti. (GigaPudding)
(více)Recenze (14)
Podobne ako Three...Extremes, tak aj Three je kompilaciou troch minipribehov na hororovu tematiku, ktorej sa zmocnili traja reziseri z troch azijskych krajin.1) "Memories" od juhokorejca Ji-woon Kima (rezisera uspesnych A Tale of Two sisters) - *** 2) "Going Home" od honkongskeho rezisera Peter Chana - **** (miestami som az nedychal...) 3) "The Wheel" od thajca Nonzee Nimibutr - v porovnani s predchadzajucimi dvoma islo o vyrazne slabsi kusok - **. Vysledok je teda za 3*. ()
Tak tohle mě nechytlo. První povídka je tak průhledná, že nejdéle do deseti minut člověk přesně ví, oč zde běží a natočený je to tak táhle a nudně až to bolí. Už první "scéna" kdy se kamera cca dvě minuty přibližuje k ležícímu chlapovi na pohovce dává najevo jaké tempo povídka bude mít - 1* Thajské panenky ve druhé povídce jsou o chlup lepší, ale rozhodně je nepotřebuju nikdy vidět znova - 2* Třetí povídka je nejlepší, ale v dost bídné konkurenci se dá říci, že mezi slepejma je jednookej král a opět to není nic dech beroucího, navíc opět předvídatelné - lepší 2* ()
Tři hororové povídky: Memories - Japonsko -- "kruhovina" jako hrom, vydařená, krutá a setsakra strašidelná - 90 % The Wheel - Thajsko - skok do thajského zmateného pojetí vyprávění o prokletých loutkách plné tanečků, jedna či dvě podařené hororové scénky, jinak docela opruz - 40 % Going Home - HongKong - horor měnící se v mysteriozní příběh, nicméně nijak násilně a s příjemně lehce překvapivým koncem -70 % Suma sumárum - 66 % a zaokrouhlíme na slušných 70 % ()
Ďalšie zo série poviedkových filmov, ktoré sa snažia desiť a strašiť a dostať sa vám nejako pod kožu. Lenže rovnako predtým je to utopené v neschopnosti vytvoriť uveriteľné charaktery..hoci... ale o tom potom. Zatiaľ čo druhú časť spájali deti - tu je pojítkom duša(duch/démon). Prvá poviedka Memories od Jee-woon Kima je atmosféricky zaujímava, ale ku koncu sa rozpadá. Môžu za to 2 dejové línie, ktoré sa vzájomne rušia. To čo prvá časť tak úpenlivo buduje, druhá zahadzuje a znehodnocuje. Od režiséra takého formátu obrovský krok vedľa -30%. Druhá poviedka The Wheel od Nonzee Nimibutra je absolútne nevyužitá. Snaha o prenik k folklóru je nedostačujúci, pretože je prevedení veľmi jednoducho a bez výraznejšej drámy. Po všetkých stránkach veľmi nefunkčný - 10%. Going home od Petra Chana je ale iný súdok. Postavy sú zmysluplné. Dramaturgicky vyšperkované. Skôr je žánrovo film na pomedzí fantasy než hororu. Mystifikácia funguje a prostredie má rovnaký zmysel ako samotný príbeh a postavy v ňom. Fungujúce, smutné a zároveň niečim veľmi tragicky krásne. 90%. Výsledne dávam tri pretože prvé dve poviedky sú veľmi nekonzistentné a v rámci hodnotovosti úplne zbytočné. ()
Tři asijské mysteriózní příběhy, z nichž mě ale zaujal jen jeden. Korea - nuda. Nechápu, co chtěl tímto básník, tedy pan režisér, říci. Tedy samozřejmě že chápu - právě proto, že zápletka byla od samého počátku tak okatá a průhledná, nechápu, jaký měla tahle povídka smysl. Několik dobrých několikavteřinových momentů a čtyřicet minut rozvláčné nudy. Navíc krkolomná a "ne-přátelská" komunikace s divákem. Dvě. Thajsko - nuda. Moje všeobecná a často nekritická náklonnost k jižní a východní Asii se rozhodně netýká thajských filmů, konkrétně horrorů; viděl jsem jich už několik a ani jeden mě nezaujal. Je to zkrátka mladá a rozvojová kinematografie, její příběhy jsou příliš obyčejné, scénáře příliš polopatické, herecké výkony bídné a režie ubohá. Jedna za snahu. Hong Kong - velmi slušná práce. Po nezáživném začátku, který hrozil další nudou o strašidelném paneláku s holčičkou a chlapečkem, se příběh rozběhne nečekaným, lehce nekrofilním směrem s prvky zmrtvýchvstání. Hodně se mi to líbilo a líbila se mi i hlavní představitelka. Čtyři. Sedm děleno třemi jsou ale zaokrouhleno pouze dvě, nedá se svítit. ()
Reklama