San geng 2

Tři povídky, tři rozdílné přístupy k extrémnostem. První povídka, Dumplings, není v celku ničím zajímavá. Jediné, čím se snaží diváka zaujmout je nechutnost - žena pojídá knedlíčky z rozemletých novorozenců a doufá, že ji to omladí. Je to všechno, s čím film přichází, ale také odchází. Téma nijak nerozvádí, spíš nudí diváka. To druhá povídka, Cut, je z jiného soudku. Skutečně brilantně sestříhaný a vygradovaný příběh režiséra, kterému se během jedné noci změní celý život. Takové malé, akční komorní drama. Třetí povídka, Box, je tichá, klidná, je pravým opakem povídky předchozí. Je krásně nasnímaná a příběh dostatečně zajímavý - sice se tu moc nestane, ale snová atmosféra by se tu dala krájet. První povídka je zbytečná, ale druhá a třetí stojí za to. O extrémních sportech se nic nového nedozvíte, za to poznáte asijské umění napínavé zkratky pěkně zblízka. (05.06.2005)

Ještě že Parkův Cut přišel až na konec, protože by pak ostatní části vypadaly vedle něj ještě více jako chudí bratříčci. Cut je bravurní nejen provedením (slintala jsem nad kamerovými hrátkami a la Fincher na začátku), atmosférou, gradací, pointou, postavami, vším! Nesmírně intenzivní zážitek. * * * * * Můj oblíbený Takashi Miike se svým Box trošičku zklamal, jeho část má poměrně slibnou depresivní hlavní hrdinku, místy se dá opravdu hovořit i o hororových prvcích, ale příběh se rozplétá jen velmi pozvolna a pointa mi přišla jak z jiného filmu. * * * * Dumplings pro mě byly jen zbytečnou a zbytečně natahovanou nechutností, která odkráčela dějově přímo tam, kde to na začátku divák mohl čekat. Navíc není tento příspěvek nijak zvlášť černohumorný, i když se o to asi pokoušel. * * * (05.01.2008)

Toto pásmo tří povídek stojí za vidění jen díky závěrečné povídce "Cut" od Chan-wook Parka, která o třídu převyšuje zbylé dvě a jako jediná si označení "extrém" opravdu zaslouží. Jde o vynikající psychologickou miniaturu na téma "únosce a oběť", odehrávající se téměř celá v jediné místnosti, a obsahující příjemnou dávku černého humoru a dobrou pointu. Zbylé povídky, Box a Dumplings, mnou jen tak prošuměly, aniž by ve mě zanechaly výraznější dojem. Průměr celého pásma je tedy za tři hvězdy. (09.05.2005)

Vynikající záležitost od hodně schopných režisérů asijské kinematografie. Hodně dobré na tom byla rozdílná atmosféra a vizuální stránka příběhů. Kde od japonské Miikeho "běžné" atmosféry se snímek přesunul do hongkongské špíny a hnusu a svým extrémním projevem hnusu nám připomněl klasické CAT III exploiery z počátku 90. let. Korejský snímek od Parka pak jasně dominuje ve vybroušeném vizualu a krutém napětí v podobě téměř klasického exploiteru - vyšinutý cizinec týrá manžele v jejich domě ... Jedná se o výborný snímek, jen u Miikeho mě trochu vadilo až úmorné pomalé vyprávění. U klaždého snímku pak ne příliš "úderný" závěr. Film je přístupen svým obsahem i širšímu publiku (i když je to fakt krutá a nechutná sada!!), nemohu prostě nesrovnat s nedávno shlédnutým RAMPO JIGOKU(2005), které je na míle dál v extrémnosti, bizardnosti a dekadentnosti než tento snímek ... tím se stává pro širší nezvyklé publikum hůře uchopitelné, ovšem pro extrémisty mého typu je to ještě mnohonásobnější pecka než tohle. Každopádně i toto je vskutku velmi vydařené!!! (20.01.2011)

Niekde pri ŠTYROCH IZBÁCH som si uvedomil, že nemám rád poviedkové filmy. Režisérska, atmosférická a žánrová nesúrodosť týchto pochabých a pochybných dielok ma neláka. Takže Takaši Miike (ICHI THE KILLER, KONKURZ) môže rozprávať extrémne pomalý príbeh o krabici, takže Fruit Chan nám môže napísať recept na múčne taštičky (s prídavkom lepku) a Chan-wook Park (OLD BOY) nám môže ukázať mladšieho brata Annie Wilkesovej. Mne je to jedno. Kto má neustále prelaďovať na iný príbeh, postavy, zápletky a na hlavu postavené pointy, nevraviac o odlišných žánroch? Moje výhrady k tomuto bláznivému projektu sú v zásade v tom, že nemám rád poviedkové filmy a to zo mňa robí v tomto prípade diváka, ktorého názor nie je zaujímavý. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1093/ (30.07.2009)