Pomsta Karateky

Už prvních 15 minut je jako čítanka Johna Woo, už tady na začátku svého prvního moderního akčního filmu sází rychle za sebou všechny své základní stavební kameny. Epická a brutální vysokooktanová akce, temně romantická sidelinka s nezbytným jazzovým podkresem, a k tomu občas přihodí i komediální epizodky s těžce neurvalým a oprsklým stylem humoru. Později dojde i na jeho další klasická témata bratrství hrdinů s tragickým vyvrcholením, a ctnostného sidekicka záporáka, který se nakonec rozhodne udělat správnou věc. Jednoduše už od začátku kariery věděl co chce točit, a neuhnul z toho celý život ani o píď. A protože je to v žánru jeho prvotina, tak je tu všechno ještě víc over-the-top než v pozdějších heroic bloodshed eposech - všechno je tak nějak neumělé a přehnaně teatrální, hlavně vedení herců, kteří mají daleko do kvalit Chow Yun Fata, a myslím že jediných deset minut kdy se ve filmu nemasakruje je, když si v půlce dají oddechovou pauzu na souložení. Ideální. Film má bodycount 294 - tehdy nejvíc v historii žánru, překonal ho o 13 kusů až sám Woo se svým Hard Boiled. Což byl taky důvod proč Heroes Shed No Tears zděšené studio odmítlo pustit do kin a svolilo k tomu až o pár let později po úspěchu prvního Better Tomorrow. 7/10 (19.06.2022)

Ve většině podobných filmů o (sebevražedných) misích se nejprve plánuje, pak se dlouze utužuje kolektiv a teprve potom přijde na řadu očekávaná řezničina. Zde se vše odbude v úvodu voice overem, který shrne celou zápletku (cca 2 minuty) a pak už je to akční inferno tu s "humorným", tu s "erotickým" odskokem. Absolutní brutus... (23.06.2012)

Někde mezi Laosem a Thajskem funguje organizace, která produkuje tři čtvrtiny všech drog na světě. Thajská vláda už to nehodlá dál tolerovat a slíbila, že drogového bosse zajme a skupinu zničí. A to pomocí čínských žoldáků. Podařilo se, ač je komandu neustále někdo v patách, včetně „domorodého“ kmene lovců. Krok za krokem odráží útoky pronásledovatelů, členové komanda většinou srdnatě odolávají zdrcující přesile, ale postupně umírají vlastní tupostí. A právě tehdy přicházejí na řadu ony divné asijské emoce (na které je kolikrát čas přímo uprostřed bojové vřavy) i podivná hudební složka, která kombinuje zdánlivě neslučitelné motivy. Prostě střídáme (jakože) vtipné momenty se srdceryvnými scénami bez logického přechodu z jedné do druhé, kdy vzápětí přichází řežba ve stylu (druhých) Železných andělů a podobných hongkongských pecek. Nehledě na to, že hlavní good guy schytá mnoho kulek, ale vždy se dokáže zvednout. John Woo je každopádně legenda. Uspěl i v Americe a jeho Tváří v tvář nebo Živý terč jsou sakra dobré kousky, i když mnozí nenechají dopustit na domovského Killera či Hard Boiled. Tady jsme někde uprostřed. A já jsem každopádně rád, že jsem hodně raného Wooa viděl. (13.06.2020)

Dáme-li všechny ty Lepší zítřky, Killery, Zloděje a Hard Boiled do jednoho pytle jako áčkové akční filmy Johna Woo, pak Heroes Shed No Tears je jeho ultimátní hongkongské béčko. Snímek, v němž hlavní hrdinové na cestě za předáním zlotřilého generála spravedlnosti potkávají všemožné zájmové skupinky, které se je za A) snaží zabít; za B) snaží s nimi hrát hazardní hry; nebo za C) jim chtějí udělat thajskou masáž, je fakt tou bezelstnou tupě naivní podívanou, jakou od (z řetězu utrženého) Johna Woo chcete vidět. Neustálá akce, potoky krve, infantilní drama, neuvěřitelný patos a nahodilý sex i komediální vložky, tenhle film má snad od všeho něco. A kroutit hlavou u tohoto snímku budete minutu za minutou. (21.04.2020)

John Woo a jeho válečný jatka s jednoduchým a někdy trošku naivně odvyprávěným příběhem, kterej ale v sobě má neskutečně masakrující válečnou akci, která stylem kosení nepřátel a množstvím výbuchů připomíná Arnoldovo vyhlazovaní ostrova v Komandu, ostatně zbraně se používaj podobný. Jinak Woo tady rozhodně nápadama nešetří, stejně jako krví, mrtvolama a brutalitou, takže se tady člověk dočká někdy fakt vychytaných akcí, i když se většinou jedná jen o co nějvětší počet pokosených vojáků v jednom záběru, tak je to nápaditý a za zmínku stojí hlavně atak domorodýho kmenu z vychcaných úkrytů. Nebýt ten příběh opravdu hodně prosťoučkej a někdy až zbytečně moc odlehčovanej vtípnýma vložkama, tak bych šel určitě na 5*, Woo má na tyhle řežby snad patent (27.01.2009)