Kolo štěstěny a fantazie

Vztahový film natočený ve stylu Linklaterovi trilogie "Před", který je rozdělen do tří na sobě nezávislých krátkometrážních snímků o délce cca 40 minut. Základní motivy jednání hlavních postav jsou u každého příběhu jiné. Pro první snímek, pojednávající o problematice druhých lásek, jsou charakteristickými motivy žárlivost a majetnictví. Příběh je zpracován velmi dobře, je dostatečně silný a disponuje překvapivými elementy. Čtyři hvězdičky. 👍 Pro druhý snímek, pojednávající o nebezpečích, plynoucích ze vztahu student - profesor, jsou charakteristickými motivy pomsta a pokušení. Hodnotím jej jako ten ve filmu vůbec nejlepší. Pět hvězd. 👌 Pro třetí snímek, pojednávající o vysněném přátelství, jsou charakteristickými motivy přání a pochyby. Ačkoli je tento příběh naplněný lidskostí a spousta diváků se s ním dokáže nejlépe ztotožnit, je ze všech tří nejslabší. Dvě hvězdy. 😕 Aritmetickým průměrem 5-4-2 je výslednou známkou čtyřhvězdičkové bodové ohodnocení a doporučení všem divákům, vyznávající dlouhé dialogy mezi postavami. 👍 (KVIFF 21.08.2021) (12.09.2021)

konverzační mozaika vyprávějící tři na sobě nezávislé příběhy, jejichž společným jmenovatelem jsou mezilidské vztahy a vše co k nim patří od komunikace, přes lásku, žárlivost, přátelství, pokušení, nevěru atd. Upřímně mě překvapilo jak moc mě tenhle Hamgučiho kousek bavil navzdory tomu (nebo právě proto), že se v něm vlastně nic extra zásadního nestane a naprostou většinu času se jen mluví o běžných a všedních věcech. V každém ze tři příběhů se dá najít něco v čem se divák může poznat a je úplně jedno jestli je Japonec nebo Evropan...70% (31.05.2022)

Filmový triptych režiséra Ryusukeho Hamaguchiho z roku 2021 sa svojimi jednotlivými príbehmi zameriava predovšetkým na témy vzťahov, lásky, odcudzenia a zdanlivo neodvrátiteľného odlúčenia. Ale takisto aj na hľadanie ciest späť. Trojica príbehov dvojhodinovej snímky, zasadená do súdobého Japonska, je postavená najmä na konverzácii medzi dvoma postavami, ktoré v nej nazerajú na minulosť, ale zároveň si všímajú, ako konanie ovplyvňuje ich životy v súčasnosti. Zo štýlu rozprávania poviedok, ktoré Hamaguchi ako autor volí, cítiť obyčajnosť a do značnej miery aj uveriteľnosť. A oná obyčajnosť je zároveň najväčším plusom aj mínusom celého filmu. Obyčajnosť, ktorá je plusom, je citeľná v rovine postáv a príbehov, teda v dvoch, dá sa povedať, najdôležitejších aspektoch diela. Hamaguchi nič zbytočne nekomplikuje a stavia na jednoduchosti. Funguje to, ale takisto to so sebou prináša možno až prílišnú nalinajkovanosť bez výraznejších momentov v deji. A tá sa časom stáva tou obyčajnosťou, ktorá je mínusom filmu. Gûzen to sôzô preto nakoniec vyznieva z hľadiska kvality iba ako priemer. Konverzačná dráma svojimi témami odzrkadľuje život taký, aký mnohokrát je. Námet, realizácia aj herecké obsadenie sú dobré. To jediné, čo snímke chýba, je aspoň malá iskra, ktorá by ožila inak fungujúcu a do filmu pasujúcu obyčajnosť. (04.05.2024)

Tri príbehy plné priateľstva a (ne)naplnenej lásky. Pohľad do životov bežných ľudí, kedy náhodné stretnutie prinieslo dávne spomienky na zabudnutú lásku. Výhra láska alebo priateľstvo? Celé je to podané samozrejme v japonskom štýle s ich špecifickým zmyslom pre suchý humor na ktorom sa znalé publikum od srdca zasmeje. [Viennale 2021]. (30.10.2021)

Tak Hamaguči nebude můj oblíbený Japonec. S mezilidskými vztahy je to složité všude, ale v zemi vycházejícího slunce z mnoha důvodů zřejmě ještě více, a tak všechny postavy tohoto filmu od sebe odcházejí s tou jejich typickou bolestivou melancholií samoty. Nepřetržitý sled dialogů mi běžně nevadí sledovat, ale zde jsou tak fádní, až je výsledek zcela unavující a neuspokojivý. Kolo štěstěny a fantazie je tak jemné a křehké, že po skončení titulky rozfouká vítr, a nezbude vůbec nic. (02.04.2023)