Agónie - konec Rasputina

Film kolíše na pomyselnej hrane. Na jednej strane je to čistá propaganda, ktorá ticho velebí komunizmus a ostro a hlučne zatracuje monarchiu a vykazuje ju ako silne úpadkovú. Pričom všetci dúfam vieme, že Rusko sa len z jedného úpadkového režimu dostalo do doto druhého. Je smiešne predkladať tisícky mŕtvych počas cárskej monarchie, keď komunistický režim priniesol tých obetí na státisíce. Cár je vykreslený ako slaboch, cárovná zasa ako naivná mámuška, ktorá nenávidí všetko ruské. Šlachta je zasa v područí hnusného Západu. Do toho dokumentárne zábery, z ktorých časť je autentická, ale tá druhá je natočená špeciálne pre tento film a retušou upravená na dobové snímky. Prosto propaganda v plnej paráde. Na druhej strane ale nemôžem opomenúť kvalitatívnu stránku filmu, ktorý sa atmosfericky pohráva s divákom a predkladá na sovietske pomery solídnu kvalitu a spracovanie. Škoda, že ide o ďalší film o Rasputinovi, ktorý je divákom predostrený neobjektívne a len z jedného pohľadu. Jedny filmy ho velebia, iné - ako je aj tento - od začiatku zatracujú a spochyňujú akýkoľvek prínos. Tak rád by som videl konečné objektívny pohľad na túto osobnosť ruských dejín v hranej podobe, zatiaľ sa mi to podarilo iba v tej dokumentárnej. (03.08.2022)

Expresivní snímek lze chápat současně jako životopisné drama i podobenství o rozpadu ruské monarchie. Klimov pracuje s různými rovinami vnímání reality a času Střídá "běžné vnímání" se silně stylizovanými scénami vizí a černobílými dokumentárními záběry. Podobně jako hrdina Klimovova snímku Jdi a dívej se projde hrdina filmu vlivem okolností a vlastní sebedestruktivity několika výraznými změnami, až nakonec zůstane jen sám se sebou a není mu dáno ani jednoduše umřít. (12.06.2006)

Filmovost Agónie zpomaluje v první polovině neběžné zacházení s psaným textem - se spoustou textu - ...a zpomaluje ho také řada dokumentárních záběrů. A to i přesto, že jsou dynamičtější, než samotné vyprávění. Zvykal jsem si dlouho na přechody mezi nimi a mezi viscontiovsky luxusním barevným snímáním příběhu (- který se ostatně rozvíjí jen velmi zvolna a navíc leckde zašustí papírem). ...tajné komnaty paláců, přiznaně studiové (cikánská scéna, chodba za "poradní" místností válečného důstojnictva - figuríny důstojníků jak z Tajemného hradu v Karpatech) a do toho prostřih na místnost dětského pokoje carského synka - s realistickou výpravou tak jak "má být" ve velkém filmu; a do toho všeho občas černobílé "artové" záběry nahoty - Klimov byl expresionista naturelem. Neorganičnost těchhle kontrastů i to, že to vlastně nevadilo - 15 let po Nové vlně ovšem zůstává jako hlavní akcent: obecnější zachycení údělu nadaného jedince žraného vlastní choutkou a mocí anebo výpověď o dějinných pohybech, o tom, jak prohnilý pozdní carismus byl, to mi všechen ten expresionismus a vizualitu nevyvážilo - je to totéž, co mi vadilo v Jdi a dívej se: tlačit na pilu uměl Klimov výtečně. Étos je v tom ale podle mě jen jako vedlejší produkt. Mj. Schnittke úžasný! Mít tak symfoňák s Eri Klasem a film k hudbě! (25.03.2018)

Falešný obraz konce samoděržaví, křivé zrcadlo nastavené jednomu ruskému mýtu... Škoda, že umělecky nepochybně silnému filmu nebylo dáno vzniknout o pár let později, kdy v rámci >perestrojky a glasnosti< by se nepochybně toto Klimovovo dílo vyrovnalo s jednou temnou kapitolou ruské historie lépe a pravdivěji... (12.06.2006)

Klimova mám zafixovaného jako tvůrce mimořádného válečného dramatu Jdi a dívej se, takže očekávání byla vysoká. Ne, že bych byl vyloženě zklamaný, ale trochu té kritiky si neodpustím. Chápu, že použití archivních materiálů může zvýšit pocit autentičnosti. Ostatně záběry z nemocnice plné mrzáků bez končetin by se v 70. letech nenatáčely jednoduše. V takové míře, v jaké Klimov čerpal ze starých dokumentárních snímků, to už zavání snahou snížit si náklady a z mého pohledu je to obtěžující. Režisér představuje divákovi až příliš mnoho reálných historických postav, jejichž jména a funkce jsou ale dnešním divákům, zvlášť v zahraničí, naprosto ukradené. Co podle očekávání funguje, je velkolepá obrazová výpověď o rozkládajícím se režimu plném korupce, dekadence a neschopnosti. Rasputin funguje jako ztělesnění a symbol úpadku celého systému. Jeho smrt je předzvěstí zániku carské říše. Petrenkovo uhrančivé herectví, absurdita viděného, kdy nevzdělaný mystik drží v šachu ministry a nejvýznamnější hodnostáře říše, a výborná kamera jsou důvody, proč vidět Agónii i dnes. Celkový dojem: 75 %. (23.02.2017)