Paní Miniverová

Průměrné melodrama plné klišé, ovšem s několika silnými scénami (působivý je zejména výjev z rodinného bunkru během bombardování), celkem zdařilé jsou i některé dialogy. V druhé polovině filmu nabírá na síle propagandistická linie, která se snaží ukázat, že válečné úsilí stmeluje dohromady všechy třídy britské společnosti, od aristokracie (lady Beldonová) přes vyšší střední třídu (paní Miniverová a její idylická rodina) až po nižší vrstvy (služebná Miniverových a její snoubenec). Skutečnost, jak jí dokumentuje "Válečná deník" George Orwella však byla diametrálně odlišná: Orwell se dokonce domníval, že arogance a sobectví vyšších vrstev, které nepolevily ani za války, povedou zákonitě k revoluci... (31.07.2011)

Celý film je velmi pohodový, obsahuje spoustu příjemné romantiky a decentního humoru. Postupně se však začne válka dotýkat i hlavních postav, a to čím dál častěji, silněji, stále víc jde ze snímku cítit nástup dramatu. A na konci diváka čeká emoční maximum…a také řádně propagandistický závěr (dodatek pod The End je dost mimo mísu), který publikum už docela nepokrytě citově vydírá. Ale i přes tuto ne úplně zvládnutou tečku a určitou naivitu, která provází snímek po celou jeho dobu, jde o velmi dobrý film, který si zaslouží silné 4*. (06.08.2013)

Další oskarovka za mnou. Paní Miniverová je celkem obyčejný film. Sledujeme obyčejnou anglickou středostavovskou rodinu, která žije obyčejný život. Matka a otec před sebou vzájemně tají zbytečné nákupy, malé děti zlobí, starší syn se nejprve pohádá a potom zamiluje do vnučky místní lady, kterou zlobí obyčejný nádražák, co si dovolil s ní soutěžit při výstavě růží. A do života jim pomalu, ale jistě zasahuje válka - manžel se stává říčním dobrovolníkem, syn rukuje k letectvu, občas přijde nálet, občas silná scéna (německý voják, bunkr, závěr v kostele). Abych přiznal, celou dobu jsem čekal, že dojde k nějaké tragédii a když došlo, bylo to stejně nečekané. Paní Miniverová není strhujícím pětihvězdičkovým dramatem, je to celkem obyčejný film, ale v té obyčejnosti a autenticitě (natočeno v době, kdy nikdo netušil jak válka dopadne) má překvapivou sílu. Oskara celkem chápu. (09.12.2016)

Vôbec sa nečudujem, že u amerického publika spôsobil tento film taký poprask. Na prvý pohľad ide síce o takú klasickú vojnovú melodrámu s častým klišé, no medzi riadkami je toho podstatne viac. A to čo je medzi riadkami útočí na city diváka plnou silou, hlavne scéna z bunkru a deťmi bola z tohto pohľadu veľmi silná, na také niečo vnímavejšia a citlivejšia povaha len tak nezabudne. No popritom sa nezabudlo ani na občasný humor a hlášky, ktoré ani po rokoch nestratili nič zo svojho kúzla. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (13.11.2017)

Wyler opět nezklamal. Film točený přímo za války je autentickou výpovědí a je to z něj cítit. Pro nás je určitě dost drsné sledovat ty suché anglické dialogy zdánlivě prosté jakýchkoli emocí. Jak říkal Machatý (Kaiser) v Tmavomodrém světě: "Obdivuju ten jejich klid. Na to Hitler dojede, protože je cholerik!" Starý film, ale pžekelnul čas a je pořád dobrý. 90% (27.11.2011)